Rock Block - rockový hudební server

ČLÁNKY


JET - Austrálie – pupek (retro) světa


S retro rockery se na záčátku nového milénia roztrhl pytel a jako vždycky to bylo provázeno rozporuplnými reakcemi. Někoho vytáčelo jejich více či méně bezostyšné vykrádání dnes už bychom řekli klasického rocku 60. a 70. let, jiní (většinou mladá generace) to zase vůbec neřešila a jen si užívala tu pro ně atraktivní středověkou patinu něčeho, co se odehrálo nejspíš už někdy v pravěku. Samozřejmě i tato vlna měla své hrdiny, kteří stáli na vrcholu pomyslné pyramidy a hrdě mávali praporem se symbolem hippies, přestože z toho všeho už zůstaly jen ty symboly. Australští JET se hlavně díky debutovému albu „Get Born“ okamžitě vyhoupli přímo do první extraligy a přestože mě osobně svým přístupem nijak zvlášť neoslnili, musím jim alespoň v začátcích přiznat jistou atraktivitu.  

 

„Sladká špína“
Bratři Nic a Chris Testerovi z předměstí Melbourne začali s rockovou hudbou asi jako většina teenagerů, tzn. rabováním hudební sbírky svých starších sourozenců, kamarádů, potažmo rodičů. V jejich případě © je správně, i když jak sami tvrdí, nestála otcova sbírka v podstatě za nic. Nicméně i přesto obsahovala zásadní kalibry klasického rocku 60. a 70. let jako např. THE WHO, ROLLING STONES, BEATLES, AC/DC, THE FACES a mnoho dalších, což stačilo k tomu, aby bylo v jejich srdcích zaseto rockové sémě, které mělo již záhy vzklíčit. Podle jejich vlastních slov však zásadní zlom přineslo až setkání s hudbou australské kapely YOU AM I, konkrétně s jejich druhou deskou „Hi Fi Way“ z roku 1996. „Bylo to nejdůležitější album mé generace“ tvrdí Nic. „Myslím, že každý člověk v našem věku co kdy vzal do ruky kytaru, se pokoušel hrát jejich písně. Tehdy jsem si také uvědomil, že můžu být v australské kapele a nemusím hrát grunge, ani jiný styl ovlivněný americkou hudební scénou. To změnilo všechno.“ Nemám žádný důvod pochybovat o jejich slovech, nicméně to dokazuje, že fotrova sbírka opravdu nebyla nic moc, protože jinak by jistě věděli, že mít úspěch i přesto, že jste australská kapela není zase takový zázrak a že to před nimi už dokázala spousta výborných formací. Když pominu určitě nejznámější bombarďáky AC/DC, tak mě jen tak ze startu napadají třeba THE BIRTHDAY PARTY, BEAST OF BOURBON, MIDNIGHT OIL a nebo THE SAINTS. Faktem nicméně zůstává, že se kluci právě pod dojmem nahrávek YOU AM I rozhodli založit rockovou kapelu, do níž přibrali Nicova kámoše ze školy, kytaristu Camerona Munceye a basistu Douga Armstronga, který pro změnu makal v továrně jejich otce. V průběhu roku 2001 se jejich sestava rozšířila o klávesistu Jasona Doukase a také se jim konečně podařilo vymyslet název. „Chtěli jsme krátký a úderný název, který by se dobře vyjímal na plakátech, časopisech a festivalových billboardech“ (no je vidět, že kluci o svém úspěchu vůbec nepochybovali). Začali obrážet místní kluby a doufali že si jich někdo všimne. A stalo se. Zatím to však byl jen kluk jménem Mark Wilson, který vyšoupnul z postu stávajícího basového kytaristu Douga Armstronga. V roce 2002 se jim podařilo natočit a vydat první EP s názvem „Dirty Sweet“, což je slogan ze skladby „Bang a Gong (Get It On)“ od T. REX. Deska šla kupodivu na dračku, takže původních 1000 kopií zmizelo stejně rychle jako jarní sníh a kapela pružně dodala dalších 1000 kusů. Načasování nemohlo být lepší, protože právě v té době slavili jiní australané THE VINES mezinárodní úspěchy se svým debutovým albem „Highly Evolved“ a hudební průmysl lačnil po dalších komerčně využitelných australských zdrojích. „Dirty Sweet“ se tak dostalo i do Anglie, kde se mu dostalo velmi příznivého přijetí.

“Lupiči času“
Všechny tyto události logicky vedly k tomu, že se JET zavřeli do studia Sunset Sound Studios v Los Angeles, kde společně s producentem Davem Sardym (Chris Cornell, THE DANDY WARHOLS, HELMET, ICARUS LINE a spousta dalších) začali pracovat na debutovém albu, jehož název si podobně jako na předchozím EP vybrali z oblíbené písničky svých hudebních hrdinů. Tentokrát to padlo na Boba Dylana a jeho píseň „Subterranean Homesick Blues“. V polovině natáčení přišla neočekávaně nabídka od ROLLING STONES, jestli by jim JET nechtěli dělat předkapelu na jejich autralském turné. Kluci se samozřejmě cítili poctěni, ale bohužel se museli Stounům omluvit, protože studio už bylo zaplacené a oni museli makat na svém debutu. DĚLÁTE SI SRANDU? Jasně že okamžitě se vším sekli a div se nepřerazili jak letěli předskakovat těm nezdolným dědkům, bez nichž by nebyl rock and roll tím, čím je dnes, to je snad JASNÝ!! V tom roce navíc údajně odehráli více jak 200 koncertů, což je tedy skutečně úctyhodná porce která svědčí nejenom o jejich pracovitosti, ale také o tom, že to se svým úspěchem mysleli smrtelně vážně. A taky že jo. Album „Get Born“ vyšlo v září 2003 a jen v Austrálii získalo osminásobné platinové ocenění, což už se myslím DÁ považovat za úspěch. Smíchali na něm ostřejší rockové skladby s jemnějšími baladami, to vše založené na tom nejlepším z hudby 60. a 70. let. Občas v tom byli tak důslední, že jste mohli rozpoznat konkrétní skladby konkrétních interpretů. Tak např. první singl z alba „Are You Gonna Be My Girl“ je kombinací „Lust For Life“ od Iggy Popa a „Sympathy For The Devil“ od Stones, "Get What You Need" je zase variací na „You Really Got Me“ od THE KINKS, "Move On" jakoby z oka vypadla Stonesovské klasice „You Can´t Always Get Chat You Want“…a tak by se dalo pokračovat dál a dál. To ovšem nic nemění na tom, že současnou mladou generaci něco takového vůbec netrápilo a rozhodně si nedělali vrásky s něčím tak nepodstatným, jako je autorská původnost. Nutno dodat, že JET loupili opravdu s vybraným vkusem a výsledek prezentovali s tak odzbrojující naivitou, že jim to odpustili i ti dříve narození. V roce 2004 podnikli společné americké turné s THE VINES a THE LIVING END s příznačným názvem "The Aussie Invasion" a jejich nová skladba „Hold On“ se objevila na soundtracku k filmu „Spiderman 2“. V tom samém roce byla kapela nominována na „Kapelu roku“, „Umělec roku“, „Skladba roku“ a ještě asi milion dalších ocenění v různých částech světa, které se mi tady nechce vypisovat. Prostě úspěšná, mladá, nadějná kapela, kolem které se všechno točí a která si může vybírat kde, kdy a hlavně zakolik zahraje.

„Pop není sprosté slovo (nebo jo?)“
Druhé album „Shine On“ vyšlo v září 2006, tedy přesně tři roky po oslavovaném debutu a přestože získalo v Austrálii platinové ocenění, bylo to přesně osmkrát míň než poprvé. Ne že by ta deska byla osmkrát horší, ale doba se zkrátka změnila, populární hudbě už vládly jiné naděje a JET se stali už trochu okoukanou raritou z „klokanova“. Britský NME uštěpačně poznamenal, že je to: „Další radostně-staromódní rock and roll s kořeny v klasice“ a vlivný americký server Pitchfork Media šel v tomto ohledu ještě dál, když na svůj web místo recenze alba umístil video, zobrazující šimpanze močícího si do vlastní tlamy. Ta deska rozhodně není tak nechutná jako popisované video a v podstatě pokračuje v tom co započali na té předchozí. Je pravda trochu měkčí a melodičtější a ty jejich vzory už z toho netrčí tak okatě. Také aranžmá jsou pečlivější a propracovanější, tu a tam se objeví i zvuk violoncella a nebo klavíru, ale je pravda, že to s těmi „cajdáky“ už trochu přehnali a že toho sentintimentu bylo na mě už trochu moc. JET dál koncertovali jak v rodné Austrálii, tak-i v Evropě a na festivalu Big Day Out který obsáhl i Nový Zéland zahráli ve společnosti takových těžkých vah, jako jsou TOOL, MUSE nebo MY CHEMICAL ROMANCE. Nová skladba „Falling Star“ se objevila na soundtracku k filmu „Spiderman 3“ (jak taky jinak) a v roce 2007 si zopakovali večírek s ROLLING STONES, když přijali roli předskokanů na evropskou část jejich světového turné, konkrétně po Španělsku a pak v londýnské O2 Areně. V říjnu toho roku se vrátili zpět do Austrálie a ohlásili práci na dalším studiovém albu, ale už v listopadu to změnili a prostřednictvím svého webu sdělili fanouškům, že si berou „trochu volna“.



JET se na rocková pódia vrátili 17. prosince 2008 utajeným koncertem v rodném Melbourne, na kterém představili zbrusu nový materiál na chystanou desku „Shaka Rock“ (recenze Spark 11/09). Po celý rok pilně koncertovali a jako za „starých“ časů se objevovali na rozličných akcích všude po světě.

 

Diskografie:

Dirty Sweet (EP 2003)
Get Born (2003)
Shine On (2006)
Shaka Rock (2009)

Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky