Rock Block - rockový hudební server

ČLÁNKY


CATHEDRAL „Trnitá cesta životem“


CATHEDRAL patří k nejdéle sloužícím kapelám současného moderního revivalu hard rocku 70. let, nazývaného stoner rock a nebo též doom metal, jestliže se jedná o psychideličtější podobu téhož. I když oni sami se za stoner rockovou partu nepovažují, jejich hudební východiska jsou více než zřejmá a zásluha na pozvednutí tohoto žánru do současné záře obecného zájmu nezpochybnitelná. Zpěvák a zakládající člen - Lee Dorrian, je též zakladatelem labelu Rise Above, který se je tomto poli už několik let velmi aktivní a vydává velmi zajímavé kapely tohoto stylového zaměření, i když se současně nebrání vydávání kapel odlišného hudebního ražení. Od založení CATHEDRAL uplynulo bezmála 13 let, během nichž vydali 7 řadových desek a nepřeberné množství EP-ček, které jsou přímo esencí daného žánru. Pojďme si tedy společně připomenout jejich historii.

 

 

Oficiální počátek CATHEDRAL se váže do roku 1989, kdy zakládající členové zpěvák Lee Dorian (ex NAPALM DEATH) a baskytarista Mark Griffiths dali řeč o své lásce ke kapelám, jako BLACK SABBATH, TROUBLE, SAINT VITUS, PENTAGRAM a nebo CANDLEMASS. Celé se to seběhlo na show CARCASS v Cardiffu, pro něž Mark v té době dělal bedňáka a zároveň promítače nechutností. Po více než několika pivech dospěli ti dva k závěru, že je potřeba založit kapelu ve jménu jejich společných hrdinů. Druhý den ráno se probudili s pořádnou kocovinou a palčivou otázkou: „Tak fajn, založíme doom metalovou kapelu, ale kdo do pytle tam kromě nás dvou bude ještě hrát?“ Musíte si uvědomit v jaké době tato úvaha proběhla. Death metal dosahoval svého vrcholu, po stone rocku nebylo ještě vidu slechu a tak nebylo právě lehké najít spřízněné duše. Mark byl v té době redaktorem exkluzivního doom metalového fanzinu „Under The Oak“, jehož kopie se dostala ke Garry Jenningsovi, který v tom čase hrál/zpíval a produkoval doom trash demo SORROW´S EPITAPH pod přezdívkou „Morbid Doom“. S Leem se znali letmo už z dřívějška a když se dozvěděl, že ti dva dávají dohromady doom metalový spolek, neváhal ani vteřinu. Griffith s Dorrianem byli příjemně překvapeni Garryho vřelým vztahem ke společným hudebním idolům a není třeba zdůrazňovat, že se stal kandidátem č.1. První zkouška CATHEDRAL se konala v „Ritch Bitch Studios“ v březnu 1990. Složení bylo: Lee Dorrian-zpěv, Griff-rytmická kytara, Gaz-kytara, a původní bubeník Andy Baker (ex SACRILEGE, VARUKERS + CEREBRAL FIX). Zkouška proběhla v duchu volného jamování a rozvíjení některých hudebních nápadů a motivů oblíbených kapel. Po několika dalších ale bylo zřejmé, že Andymu příliš nevyhovovalo to mučivě pomalé tempo a byl nahrazen Benem Mochriem z Coventry, který předtím hrál v několika místních hardcorových kapelách. Po neúspěšných snahách sehnat nějakého solidního baskytaristu přešel Griff na 4 struny a jelikož se kapela nechtěla vzdát původního záměru zdvojovat kytarové party, rozhodli se přibrat ještě druhého kytaristu Adama Lehana (ACID REIGN). Jejich první demo „In Memorium“ z roku 1990 vyšlo na čerstvě založeném Lee Dorrianově labelu Rise Above a vyvolalo pozdvižení na tehdejší metal-undergroundové scéně. CATHEDRAL ihned začali vystupovat „živě“ a s tak rozdílnými kapelami, jako S.O.B., SAINT VITUS, MORBID ANGEL, YOUNG GODS a nebo CRANES. Svými show si získali oddaný houf obdivovatelů a jejich věhlas se donesl k velmi agilním Earache Records, u kterých v roce 1991 vydávají své debutní album „Forest Of Equilibrium“, které se stalo pro mnohé jejich fanoušky dodnes nepřekonaným dílem.

 

Světlo v temnotách

Bubeník Ben Mochrie byl nahrazen Mikem Smailem, který předtím působil v DREAM DEATH a PENANCE. O rok později byl vystřídán bývalým členem ACID REIGN Markem Whartonem a v této sestavě nahrávají přelomové EP „Soul Sacrifice“, které ukázalo nový směr, kterým se v budoucnu bude kapela ubírat. CATHEDRAL vyrážejí na legendární turné nazvané „Gods Of Grind“ spolu s CARCASS, ENTOMBED a CONFESSOR. Není jistě potřeba zdůrazňovat, že mezi těmi řezníky neměli svým odlišným hudebním pojetím vůbec jednoduchou pozici. Všechno ale ustáli bez jediného zaváhání a naopak to jejich pozici ještě posílilo. Po úspěchu „Soul Sacrifice“ v Americe se kapela poprvé vydala na turné za oceán, společně s NAPALM DEATH, CARCASS a BRUTAL TRUTH. Náročné podmínky takového zápřahu nevydržel Mark Griffiths a kapelu opustil. Jenže na obzoru bylo nahrávání nové studiové desky a nebyl čas shánět nového basáka a tak na „The Ethereal Mirror“ nahrál Gaz nejenom vlastní kytarové, ale-i basové party. Deska sklidila nadšené ohlasy a kapela samotná byla překvapena tím, jaký bouřlivý ohlas toto album u fanoušků vyvolalo. Jak už to tak chodí, vyráží se hned na další evropské turné, společně se SLEEP a PENANCE a později též s CANNIBAL CORPSE a FEAR FACTORY. Společně s BRUTAL TRUTH vyrážejí poprvé do Japonska, aby i tam šířili svůj věhlas. Byla to bohužel také poslední šňůra s Mikem Hickeyem, který následně odešel ke CARCASS. Byl nahrazen grindcorovou legendou Scottem Carlsonem, který se měl původně stát důležitým členem CATHEDRAL, ovšem budoucnost tomu chtěla jinak.

 

 

Blahoslavený underground

Atmosféra kolem kapely začala houstnout a CATHEDRAL na vlastní kůži zažívali, jaké to je, když na vás firma tlačí. Columbia chtěla, aby kapela byla neustále na turné a po nechutném dohadování nakonec jejich naléhání podlehli a vyjeli na dlouhou šňůru coby předskokani MERCIFUL FATE a FLOTSAM AND JETSAM. Z dnešního pohledu se toto rozhodnutí jeví jako jednoznačně chybné a vedlo pouze ke zvětšení napětí uvnitř kapely. Po několika incidentech se členy MERCIFUL FATE byli nakonec požádáni, aby turné opustili. Dorrian totiž údajně prohlásil o King Diamondovi, že je k...a ten po něm požadoval omluvu, což Lee samozřejmě odmítl. Je otázka, zda toto prohlášení nebylo ryze účelové, protože splnilo jejich nejvroucnější přání a to vypadnout co možná nejrychleji - což se nakonec podařilo. Do Států se pak zakrátko vrátili společně s Halfordovými FIGHT a tentokráte vládla zcela jiná atmosféra. Ještě před tím než vyrazili na toto turné šli CATHEDRAL opět do studia se záměrem nahrát něco syrovějšího a dravějšího, než monumentálně produkované album „The Ethereal Mirror“. EP „Statik Majik“ je toho důkazem. Kapela musela před jeho vydáním svést velkou bitvu s Columbií, jelikož poslední píseň na tomto EP- „The Voyage Of The Homeless Sapien“ přesahuje 22 minut a firma měla jinou představu o tom, jak by měly vypadat písně CATHEDRAL. Nakonec si svůj názor sice kapela prosadila, ovšem Columbia pak vydala toto EP ve Státech v roce 1994 pod názvem „Cosmic Requiem“. Mělo jiný obal a místo skladby „Midnight Mountain“ je na něm píseň A Funneral Request“ z prvního alba CATHEDRAL. Kapelu v té době také z osobních, zdravotních a i hudebních důvodů opouští kytarista Adam Lehan a krátce na to i bubeník Mark Wharton. Jako naschvál přišla v té době nabídka dělat předskokany na chystaném eventuálním turné BLACK SABBATH. Taková příležitost se neodmítá a tak Lee, Gaz a Scott oslovili členy PENTAGRAM, bubeníka Joea Hassalvandera a kytaristu Victora Griffina, jestli by se k nim nechtěli přidat. Oba souhlasili (jak taky jinak) a turné se rozjelo, spolu s novou anglickou kapelou GODSPEED. Atmosféra byla skvělá a členové CATHEDRAL se spřátelili se svými idoly, především s Tony Iommim a Geezerem Butlerem. Na neštěstí nenašli společnou řeč s Victorem, který odjel domů krátce po vystoupení v Budapešti. Pokračovali tedy dál jen ve 4, což byla pro ně nezvyklá situace a kapela byla první večer značně nervózní. Po vystoupení za nimi však přišel Tony Iommi a řekl: „...že to znělo zatraceně líp“. To bylo přesně to co potřebovali slyšet a je to možná i důvod, proč CATHEDRAL zůstali kvartetem dodnes. Turné tedy skončilo úspěchem, ale nad další budoucností CATHEDRAL visel otazník. Scott Carlson totiž žil v Chicagu a zbytek kapely v Anglii. Navíc stále postrádali bubeníka a přes neustálé konkurzy stále nemohli najít toho pravého. Columbia už chtěla nějaký nový materiál a kapela stále nebylo konsolidovaná. Přestože se snažili skloubit svou činnost se Scottem i přes Atlantik a jeden čas to vypadalo i nadějně, když se k němu přidal jeho kamarád žijící také v Chicagu, bubeník Dave Hornyak. Kapela dokonce v tomto složení odehrála několik koncertů v Anglii s ELECTRIC WIZARD a MOURN a nahrála dokonce 5 písňové demo, když v tu chvíli přišla zpráva od Columbie, že s nimi již nehodlá v budoucnu dále spolupracovat. Něco takového sice již nějaký čas tušili, ale přesto to byla rána, jelikož tím přišli o Scotta i Davea. Především se Scottem se loučili velmi neradi, jelikož se za tu dobu stali velice blízkými.

 

Vítězství vůle

Lee a Gaz tak zůstali sami dva a museli zvažovat, zda je možné ještě dál pokračovat. Nakonec naštěstí došli k závěru, že CATHEDRAL jsou příliš důležití na to, aby byli tímto způsobem pohřbeni. Znovu se pokusili pomocí konkurzu najít anglické členy a tentokrát s úspěchem. Objevil se talentovaný mladý bubeník Brian Dixon a baskytarista Leo Smee. Na nějaké velké zkoušení nebyl čas, jelikož kapela přesně týden po konkurzu měla vyrazit na šňůru s DEICIDE a BRUTAL TRUTH. Toto turné a také vystoupení na velkých festivalech ve francouzském La Folies a dánském Roskilde však pomohlo toto nové seskupení stmelit a tak když vstoupili do Parkgate Studios v Hastingsu, aby natočili nové studiové album „The Carnival Bizarre“, byla to už sehraná a vnitřně vyrovnaná parta. Duch hard rocku 70. let je tu konfrontován s doom metalovou vizí minulosti a deska sklízí oprávněné ovace. V písni „Utopian Blaster“ se jako host dokonce objevil Tony Iommi. Turné s CROWBAR, PARADISE LOST a MOTORHEAD následuje a zavede je postupně z Evropy do Austrálie a pak do Japonska. Po návratu se CATHEDRAL pokoušejí o poněkud experimentálnější pohled na dané téma a nahrávají kontroverzní EP „Hopkins (The Witchfinder General), jež obsahovalo cover verzi skladby „Fire“ od otce anglické undergroundové psychidelie Arthura Browna a také gotickým disco ovlivněnou „Purple Wonderland“. Na konec dostali fanoušci CATHEDRAL pecku největší, v podobě skladby „The Devils Summit“, jež je funky blues rocková záležitost, plná saxofonů a hammondek. Naplánované turné po Jižní Americe, jež mělo zahrnovat Peru, Chile, Argentinu a Venezuelu začalo velmi dobře a kapela si užívala skvělá vystoupení za bouřlivých reakcí tamního publika. Jenže pak se vše změnilo v tu nejhorší noční můru. Začalo to hlavněmi policejních pistolí u spánků, zabavení (ukradení) jejich majetku, vyhrožováním vězením a nakonec jim promotér zdrhnul se zbývajícími penězi, které měly pokrýt zbytek turné. Kapela tak byla nucena se vrátit zpátky do Anglie a přesně rok po nahrávání „The Carnival Bizarreů vkročila opět do Parkgate Studios, aby bez velkých příprav nahrála nové studiové album „Supernatural Birth Machine“. Vlastně na celou desku měli jenom týden a Dorrian psal většinu textů přímo ve studiu těsně před tím, než byly nahrány a to bez jakéhokoliv zkoušení. Z tohoto pohledu zní album naprosto neuvěřitelně. Pro některé jejich fanoušky (včetně hudebních publicistů) je tato deska do té doby jejich vůbec nejlepší. Americká pobočka Earache Records tamním vydáním způsobila menší zmatek, neboť ji bez vědomí kapely vydala s jiným obalem, což vyvolalo bouři nevole, jak od kapely samotné, tak i od jejich fanoušků. Přestože v tom byli CATHEDRAL nevině, zaslali každému, kdo se cítil tímto „podřadným“ obalem poškozen, omluvu. Nejhorší rána však měla teprve přijít.

 

Namísto konce nový začátek

Rozjetí CATHEDRAL byli nuceni zastavit svoji činnost, protože se vydavatelské firmy nemohly dohodnout na tom, JAK, KDY a CO se má a nebo bude vydávat. Následkem toho nebylo o CATHEDRAL celé mučivě dlouhé 3 roky nic slyšet a už to vypadalo, že je s nimi definitivní konec. Nakonec kapela vystoupila s velkým úspěchem v roce 1998 na Dynamu a současně je vydána oficiální zpráva, že nová studiová deska je na cestě. „Caravan Beyond Redemption“ tak vcelku logicky překypuje entusiasmem a chutí do práce a je podle mého názoru tím nejlepším, co kdy tato kapela nahrála. Skupina hýří aktivitou a vyráží na světové turné s ORANGE GOBLIN a TERRA FIRMA. Znovu vychází u Rise Above jejich první demo „Im Memorium“, tentokráte pod názvem „Im Memoriam“, s jiným obalem 5 „live“ písněmi navíc. Současně také vyšla reedice obou starších EP „Soul Sacrifice“ a „Statik Majik“, tentokrát na jednom CD. Lee s kapelou v tom čase pracují na vedlejším projektu „Teeth Of Lion Rule The Divine“, který měl obsahovat mimo jiné i cover verzi písně „New Pants And Shirt“ od KILLDOZER. K nahrávání této desky se váže celkem zajímavá příhoda. Nahrávat se mělo krátce po Novém roce a Greg se Stevem jeli slavit přelom roku 2000/2001 do Amsterodamu. Lee na to vzpomíná: „Říkali mi -Pojeď s náma, ale já jsem odmítl, protože jsem to už jednou zažil. Asi před 5 lety jsem taky na Nový rok odjel do Amsterodamu a naládoval se vším, co mi dali. Těch pár dní mě pak vyřadilo z činnosti na další 3 nebo 4 měsíce. Po návratu jsem 5 dní proseděl na posteli s otevřenýma očima, bez jídla a beze spánku. Když kluci odjížděli, tak jsem je varoval a říkal jim: Neberte všechno, co vám kdo nabídne! Ale oni mě ani neslyšeli. Říkali něco jako: Jasně, v pohodě a klídek kámo...No a pak se vrátili a byli úplně mimo, protože samozřejmě do sebe nacpali všechno, co jim přišlo pod ruku. Greg běhal ve 4 hodiny ráno po ulicích a sháněl lékárnu, kde by dostal něco, co by ho trošku zklidnilo...A tak se jedna píseň na této desce bude jmenovat „He Who Accepts All That Is Offerd“ (Ten, který přijme vše, co mu je nabídnuto). V roce 2001 vydávají CATHEDRAL novou desku „Endytime“, která jako by reflektovala tu nasranost a zdravou nabuzenost kapely a je rozhodně tou nejtvrdší a nejostřejší v jejich historii. V tom samém roce vydávají také své první DVD „Our God Has Landed“. Na Southern Lord vydali současně též singl se dvěma raritními písněmi z nahrávání „Endytime“, „Gargoylian“ a „Earth In The Grip Of A Skeletal Hand“, jak na standardním černém vinylu, tak i na žlutém a modrém. CATHEDRAL jako obvykle vyjíždí na turné po Evropě a Japonsku s HANGNAIL a ENTOMBED. „Endytime“ také uzavřelo dlouhou spolupráci s Earache Records a CATHEDRAL přešli ke Dream Catcher Records. V roce 2002 se kapela zavřela do své zkušebny v Liverpoolu, aby zahájila práci na studiovém albu s názvem „Seventh Coming“. O 2 roky později vydávají EARACHE vzpomínkové 2cd "Serpent´s Gold" a v letošním roce CATHEDRAL oslavili přechod pod křídla labelu NUCLEAR BLAST novým studiovým albem "The Garden Of Unearthly Delights".

 

 

Recenze:

Forest Of Equilibrium
EARACHE RECORDS
Rok vydání: 1991 Čas: 53:50

Křehký úvod s okouzlující flétnou a jemnou španělkou, je zakrátko devastován brutálním prehistorickým kytarovým rykem. Vládu přebírá charakteristické, pomalu se sunoucí tempo, záhrobní Leeův vokál, hutné sabbatovské riffy a temná atmosféra pohřebních žalmů. Jen jedinkrát se ve skladbě „Soul Sacrifice“ CATHEDRAL odlepí od země, aby hned v zápětí sebou opět plácli zpátky do toho černého bahna, ve kterém se s takovým potěšením plazí. Pro mnohé fanoušky nedotknutelný klenot, ve skutečnosti ovšem poněkud monotématický a trpící špatným zvukem a jednostrannou produkcí.

 

Soul Sacrifice EP
EARACHE RECORDS
Rok vydání: 1992 Čas: 24:37

Tyto 4 písně reprezentuje nový pohled na hudbu CATHEDRAL. Rytmus už není tak dramaticky pomalý, převládá rychlejší, rockovější tempo, zvuk je mnohem ostřejší a dynamičtější, Lee se snaží víc zpívat a i aranžmá písní je pestřejší. Objevuje se i zvuk populárních hammondek.


The Ethereal Mirror
EARACHE RECORDS
Rok vydání: 1993 Čas:54:33

Deska představuje první umělecký vrchol kapely. Daří se jim smysluplně využít zvuku obou kytar, jež se buď doplňují a nebo navzájem prolínají. Rytmus písní je celkově svižnější, přesto kapela nezapomíná ani na ten jejich pomalý rachot. Celkový zvuk je velmi monumentální, přesto zůstal dostatečně dravý. Stavba jednotlivých písní je nápaditější než v minulosti, stejně jako jejich aranžmá. Silné album.

 

Statik Majik EP
EARACHE RECORDS
Rok vydání: 1993 Čas:40:17

První píseň „Midnight Mountain“ pochází z předcházející desky, zbývající 3 se nesou přesně v duchu materiálu na „The Ethereal Mirror“. Staré časy připomene jen závěrečný epický epos „The Voyage Of The Homeless Sapien“, trvající 23 minut. CATHEDRAL nám tím jen připomínají svoji neutuchající zálibu v psychidelii a tvrdých sabbatovských riffech.

 

The Carnival Bizarre
EARACHE RECORDS
Rok vydání: 1995 Čas:62:47

Nová rytmická sekce o sobě dává vědět. Celkový zvuk je trochu chudší díky jenom jedné kytaře, což ovšem na druhou stranu CATHEDRAL vyvažují daleko pestřejším projevem. Zazní zde klavír, hammondky, v budoucnu čím dál oblíbenější mellotron a ve „Fangalactic Supergoria“ se ozve dokonce trubka. Hodně energický a svižný otvírák „Vampire Sun“ rozjede desku na velké obrátky, které neztratí po celou dobu svého trvání. V „Utopian Blaster“ uslyšíte kytarové sólo hostujícího Tony Iommi a např. ve skladbě „Inertias Cave“ se objeví kytarový riff z „Moby Dicka“ od LED ZEPPELIN. Hodně sabbatovské, rockově dravé album, s příslušnou dávkou psychidelie.

 

Hopkins (The Witchfinder General) EP
EARACHE RECORDS
Rok vydání: 1995 Čas: 26:24

Jednoznačně nejexperimentálnější dílo CAHEDRAL. Jak už bylo řečeno, kromě titulní skladby „Hopkins“ z předcházející desky, jsou tu ještě 4 další písně, které se absolutně vymykají jejich předcházejí tvorbě. Rhythm n bluesová psychidelie, funk, disco, gothic rock, dokonce i jazz. Nic tuctového.

 

Supernatural Birth Machine
EARACHE RECORDS
Rok vydání: 1996 Čas: 57:56

Zřejmá inspirace deskou „Sabbath Bloody Sabbath“. Gary má zde velmi podobný zvuk kytary a v „Stained Glass Horizons“ dokonce zazní i stejný kytarový riff, jako ve stejnojmenné písni BLACK SABBATH. To ovšem u CATHEDRAL není nic nového a jejich fanoušci si nad tím naopak spokojeně mnou ruce. Podobně jako na předešlé desce, se vše odehraje ve svižném rockovém rytmu a vlastně jedinou vyloženě pomalou písní je „Nightmare Castle“. CATHEDRAL zde ale ctí daný žánr a nepokouší se jej narušit nějakými zvukovými extravagancemi či neobvyklými hudebními postupy. Velmi přímočaré a heavy album.

 

Caravan Beyond Redemption
EARACHE RECORDS
Rok vydání: 1998 Čas: 72:57

Bezkonkurenčně nejlepší deska kapely. Hudebně nejbohatší, aranžérsky nejnápaditější a muzikantsky nejpestřejší v celé jejich historii. Objevili v sobě schopnost napsat výborné melodie, aniž by přitom museli slevovat ze své tvrdosti a razance. Někdy nabere tento trend až hitové ambice, jak je to třeba v případě výborné písně „Captain Clegg“. Velmi subtilní tvář ukazují CATHEDRAL v instrumentálce „The Caravan“, s jemnou akustickou kytarou, hravou basou a jednoduchým rytmem bicích. V podobně uvolněném, až přátelském duchu se nese i píseň „Kaleidoscope Of Desire“. Silná melodická linka s příjemným Leeho vokálem, akustická kytara se střídá s elektrickou, která ale tentokrát nechrlí žádné stotunové riffy, ale jen si to tak v pohodě vychutnává. Celá skladba je v téměř popovém aranžmá, ale na to je ta píseň příliš osobitá. Na této desce nenajdete průměrnou, natož pak slabou skladbu. Nechci nijak snižovat výkon kapely, ale myslím, že producent Andy Sneap tady odvedl skvělou práci.

 

In Memoriam
RISE ABOVE RECORDS
Rok vydání: 1999 Čas: 72:27

Reedice jejich prvního dema „Im Memorium“, bohatší o dalších 5 „živých“ skladeb z jejich tehdejšího turné po Holandsku a Belgii. Nahrávka je v celkem slušné zvukové kvalitě a CATHEDRAL hrají TAK pomalu, že to někdy vypadá, že se jejich písně už nikdy nepohnou z místa. Mezi skladbami nejsou slyšet žádné ohlasy z publika, protože tam asi všichni leží na jedné hromadě, rozmačkaní na kaši. Studiová „All Your Sins“ je cover verzí jejich oblíbených PENTAGRAM a „Ebony Tears“ použili na debutním albu. Zvuk těchto nahrávek je však podstatně drsnější a syrovější než na studiové desce a lépe tak vystihuje podstatu jejich raného období.

 

Endytime
EARACHE RECORDS
Rok vydání: 2001 Čas: 63:47

Jestliže předcházející „Caravan“ byla nejpestřejší, tak „Endytime“ je rozhodně nejtvrdší deskou CATHEDRAL. Je to stejně vynikající album, ovšem z úplně jiného důvodu. Mohutné a temné intro svádí ke srovnání s jejich slavným debutem a do jisté míry je to i oprávněné. CATHEDRAL se vrátili k pomalým a mozek drtícím žalmům, které mají takovou sílu, že se cítíte jako čerstvě vykostěné kuře. Avšak hned druhá v pořadí - „Melancholy Emperor“ - se žene velmi dravě kupředu a těžce podladěná kytara, zboostrovaná basa a drtící bicí vám nařežou, co se do vás vejde. Lee se nezdržuje s nějakými intonačními kudrlinkami a pere to do vás hned z první. Zvuk je syrový a drsný, s rozšklebenými hranami. Greg zase vytáhl na světlo wah-wah pedál a podobné staré krámy a jeho kytara je jako vzteklej pes. V závěru „Whores To Oblivion“ zazní dokonce pekelná industriální smažka, jako od těch nejortodoxnějších part příslušného žánru. Vynikající „Alchemist Of Sorrows“ vás svým brutálním kytarovým riffem rozmáčkne jako štěnici a v jejím závěru na vás CATHEDRAL vysypou skoro hardcorovou rychlovku. Psychidelická „Astral Queen“ evokuje atmosféru 60. let a dává vzpomenout spíše na ranné počátky PINK FLOYD, než na stále omílané BLACK SABBATH. Moje nejoblíbenější album CATHEDRAL.

 

Seventh Coming
DREAM CATCHER RECORDS
Rok vydání: 2002 Čas: 53:27

Album "Seventh Coming" britské doom metalové legendy CATHEDRAL je tak trochu návratem do vlastní minulosti, ani ne tak z kompozičního, jako spíše ze zvukového hlediska. Většina písní je totiž zahrána v celkem svižném tempu a na obvyklé pomalé, megatunové perlíky, dojde většinou až v samotném závěru (pokud vůbec). Celkový zvuk desky je tak podstatně rockovější a přímočařejší a více tak zapadá do dnešního trendu stoner rockových kapel, jakkoliv se sami CATHEDRAL tomuto označení brání (osobně na tom nevidím nic špatného). Poměrně členitá stavba jednotlivých písní je podepřena charakteristickým zvukem mohutné a srdnatě riffující kytary, která ovšem v příhodný moment dokáže rozvinout i jemnější předivo svých tónů. Vršící se akustické kytary jsou místy konfrontovány se zboostrovanou a notně podladěnou baskytarou, rytmika pracuje jako vždy spolehlivě a její razantní a přitom zemitý zvuk žene jednotlivé písně bez okolků vpřed. Další vrstvy do celkově bohatého zvuku CATHEDRAL přidávají tu a tam se ozývající hammondky a samozřejmě typický Lee Dorrianův vokál, který není nijak uchvacující svým rozsahem ani intonační čistotou, zato však nepostrádá výraz a silný emocionální náboj, což je v tomto žánru to podstatné. Celková atmosféra nové desky není tak temně psychidelická, jak jste možná byli v minulosti zvyklí, ale i tak je duch starých BLACK SABBATH stále přítomen. Jen v tomto případě na sebe vzal trochu jinou podobu. Nová deska sice nepatří k jejich absolutním uměleckým vrcholům, ovšem i tak přinese jejich fanouškům jistě mnohé radosti.

Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky