Rock Block - rockový hudební server

ČLÁNKY


COREY TAYLOR - Rebel s tváří anděla


Zdá se, že zpěvák, skladatel a textař Corey Taylor se začíná v rockovém světě stále více prosazovat. Nejenom že je frontmanem devítihlavé hydry SLIPKNOT a rockověji založených  STONESOUR, ale v poslední době se o něm začalo mluvit i jako o potencionálním zpěvákovi thrash metalové legendy ANTHRAX, což se rovnalo výbuchu malé atomovky. Nehledě na to, že jej aktuálně najdete i na novém studiovém albu finských cellistů APOCALYPTICA, kde nazpíval skladbu „I´m Not Jesus“.  

 


„Dětsví je jen jiné slovo pro peklo“
Corey Taylor se narodil se 8. prosince 1973 a rozhodně se nedá říct, že byl bezproblémovým dítětem. Možná za to mohly irské geny zděděné po otci, který ale zdrhnul dřív než se Corey stačil narodit, možná příliš stroncia ve vodě státu Iowa a možná měl prostě  jen smůlu, kdo ví. Ve dvanácti začal brát drogy, ve čtrnácti už byl závislý na kokainu a o rok později málem zemřel na předávkování. „Moje matka se snažila postarat o mě a o ségru a tak dělala co musela“, vzpomíná na své dětství Corey. „Pak se ale dala dohromady s jedním zmrdem, který nás vytrhl z míst kde jsme byli šťastní a vláčel nás po celý Americe. Protože chlastal, tak si nebyl schopen udržet práci a my se museli neustále stěhovat. Nakonec se máma a ten sráč připletli do nějaké rvačky ve který ji vážně zranili nožem a my museli dva týdny bydlet na pláži. Moje dětsví byla pěkně zkurvená noční můra“. Když Corey dospěl, pokoušel se prosadit v jediném co uměl. V hudbě. Přes den prodával v sex shopu a po večerech vystupoval po místních klubech se svou kapelou STONESOUR, kterou v roce 1992 založil společně s bubeníkem Joelem Ekmanem. Zanedlouho se k nim přidal baskytarista a dávný Taylorův přítel Shawn Economaki, ale pořád se jim nedařilo najít vhodného kytaristu. Během krátké doby se jich tam vystřídala spousta a často se stalo, že vzali někoho jen na jednu show. Obrat nastal až v roce 1995, kdy se objevil kytarista Jim Root a všem bylo jasné, že konečně našli toho pravého. Celou tu dobu dělali hudbu z čiré vášně a neměli potřebu se nějak žánrově definovat a nebo vyhraňovat. Základem byl řízný hard rock ze staré školy, postavený na silných melodiích a mladistvém elánu, což jim bohatě stačilo. V roce 1997 však na kapelu dolehla krize a STONESOUR se rozpadli. Taylor to zabalil jako první a přidal se ke SLIPKNOT, Jim Root ho následoval o rok později. Ze Shawna se krátce na to stal jevištní manažer SLIPKNOT a Joel založil rodinu a bubny šoupnul do sklepa. Vyřízeno, tečka.

 

„Causa SLIPKNOT“
Ve SLIPKNOT se po Taylorovi chtěla jediná věc a tou určitě nebyl zpěv. Nazvat totiž zpěvem krutý řev raněného slona, by bylo urážkou toho nebohého tluztokožce. Zpočátku nikdo nevěřil, že by mohla tato divoká smečka v hororových maskách a rudých overalech zajímat i někoho jiného než pár místních úchyláků, ale přesto se to nakonec k překvapení všech stalo. Za pomoci věhlasného producenta Rosse Robinsona vydali v roce 1999 na jeho I AM RECORDS první oficiální album nazvané jednoduše „Slipknot“ a pak se rozpoutalo peklo. Album se stalo přímo raketovým tempem platinovým (a to nejenom  v Americe, ale-i v Japonsku i Austrálii) a vykoplo kapelu takřka přes noc do první metalové ligy. Dokonce i rezervovaná Anglie vyjádřila zdrženlivě své uznání. Následovala účast na Ozzfestu a několik světových turné, jejich pozici na špičce metalového pelotonu pak potvrdilo druhé album „Iowa“ a následně i zatím poslední studiovka „Vol. 3: (The Subliminal Verses)“ z roku 2004, na které k všeobecnému překvapení začal Taylor zase zpívat a do hudby SLIPKNOT se vplížily melodie, aniž by přitom kapela ztratila na důvěryhodnosti. „Tím, že jsme tak dlouho a tak tvrdě pracovali, jsme dosáhli toho, že jsme zmlátili sebe sama do jakési téměř mrtvé substance, která skoro ani nežila, pouze existovala“, vzpomíná Taylor. „Jediná pozitivní věc na kterou jsme se mohli těšit, byla práce na novém albu.“ Deska to je opravdu výborná a my můžeme jen spekulovat, do jaké míry ovlivnilo změnu stylu znovuzrození STONESOUR čtyři roky předtím. V roce 2000 se totiž na Taylora obrátil jeho dávný přítel a příležitostný kytarista STONESOUR Josh Rand s žádostí, zda by mu nepomohl s nějakými novými skladbami, na kterých zrovna pracoval. Taylora ta práce zaujala natolik, že psaním nového materiálu strávila tato dvojice celý následující rok a půl. Během dokončovacích prací si oba uvědomili, že to, co společně vytvořili, sahá až ke kořenům původních STONESOUR a že by bylo jen přirozené, oslovit bývalé spoluhráče a zjistit, zda by neměli zájem kapelu znovu postavit na nohy. Téměř deset let od jejího vzniku a šest let od posledního veřejného vystoupení se tedy  původní členové sešli v městečku Des Moines. Nějaký čas uvažovali o změně názvu a padaly nápady jako PROJECT X, SUPEREGO a nebo CLOSURE, ale nakonec se všichni shodli na tom, že nejlepší bude ponechat si ten původní. „Jedinej rozdíl oproti minulosti je“, říká Taylor, „že jsme ztratili strach utkat se s tím, co je dneska populární. Chceme zůstat věrni stylu hudby, který jsme vždycky chtěli dělat a je nám volný, jestli se to někomu líbí a nebo ne. Být členem STONESOUR mě umožňuje realizovat styl psaní, kterej mám rád a kterej nemá nic společnýho se SLIPKNOT. Jsme melodickej hard rock s příměsí nové iniciativy!“ 

 

„Sám se sebou na férovku“
STONESOUR jsou zemitější, pomalejší a mnohem víc heavy než SLIPKNOT, mají vyhraněnější cit pro melodie a větší zájem o náladu a atmosféru svých písní. Schází jim ta jejich zvrhlá agresivita, umanutá divokost a narcistní sebemrskačství a Corey se snaží více zpívat než řvát, což mu jde překvapivě dobře. Pohybuje se od nelidského řevu, přes expresivní chraplák, až po intonačně čistý a na jeho poměry i vcelku kultivovaný pěvecký projev. Mohutně riffující kytara, těžké bicí, dunící basa a už zmiňovaný Taylorův vokál tvoří dohromady hutný, valivý zvuk, někde mezi BLACK LABEL SOCIETY, SOUNDGARDEN a HELMET. Dokladem toho, že svou poráci dělají dobře byl úspěch lyrické balady „Bother“, s efektně naaranžovanými smyčci, jemným předivem kytarových tónů a absencí bicích, která se objevila i na multiplatinovém soundtracku k filmu „Spiderman“. Na druhém albu „Come What(ever) May“ které vyšlo v roce 2006 nahradil původního bubeníka Joela Ekmana bývalý drumer SOULFLY Roy Mayorga a STONESOUR ho natočili ve studiu Studio 606, které patří Davidu Grohlovi (NIRVANA, FOO FIGHTERS). O závěrečný mix se postaral Randy Staub (METALLICA, HATEBREED) a Taylor se na něm prostřednictvím svých textů vyznal z boje se závislostí na alkoholu. Bylo veřejným tajemstvím, že Corey byl těžký alkoholik, který začal nasávat hned jak se ráno probudil a pokračoval celý den dokud večer nepadnul. Chlast sice úplně nezahubil jeho schopnost skládat písničky, ale jinak zničil v jeho životě skoro všechno ostatní. „Bylo mi jedno co se se mnou stane. Nedbal jsem o sebe, o svou rodinu, o cokoliv. Bylo mi všechno u prdele. 14. listopadu 2003 jsem se pokusil vyskočit z balkonu v osmém patře a Scarlett mě nějak dokázala zastavit. A nebylo to poprvé, co jsem se pokusil zabít.“ Je zřejmé, že nebýt jeho manželky, nebyli by dnes žádní STONESOUR a pravděpodobně ani SLIPKNOT. Byla to ona, kdo ho povzbuzoval, aby se vrátil ke svému původnímu projektu a kdo ho celou tu dobu držel nad vodou. Po jeho pokusu o sebevraždu jí ale došla trpělivost a dala mu ultimátum: buď s pitím skončí a bude z něj zase manžel a otec rodiny a nebo bere jejich dvě děti a odchází. Bylo to poprvé za celou tu dobu co se vytasila s takovým varováním a Corey pochopil, že to myslí smrtelně vážně. „Bylo mi, jako bych se kouknul sám na sebe do zrcadla a to, co jsem tam viděl se mi vůbec nelíbilo. První rok bez alkoholu byl nejhorším v mým životě. Můj imunitní systém zkolaboval a já se úplně separoval. Byl jsem slabý jako kuře a totálně dezorientovaný. Někdo si vlastní osobnost definuje svými neřestmi a to byl i můj případ. Najednou jsem musel zjistit, kdo vlastně doopravdy jsem. Nakonec jsem to ale zvládnul a začal se cítit tak nějak víc na živu, víc motivovaný a daleko méně cynický. Začal jsem se víc zajímat o jiné lidi, o to jak jim mohu být prospěšný a to byl velký pokrok.“


„Platinová budoucnost“

Album „Come What(ever) May“ zaznamenalo značný úspěch, především balada „Through Glass“, která se stala ještě úspěšnější, než předchozí hit „Brother“. Deska hudebně v podstatě navázala na tu předchozí, jen aranžmá jsou propracovanější, ubylo vlivu grunge a víc se prosadily prvky současného moderního metalu. První singl „30/30-150“ s kapelou nabubnoval hostující Shannon Larkin z GODSMACK a odstartoval tímto úderným otvírákem  desku, která je tvrdá a současně i melodická. „Během natáčení nám vyšlo všechno hned na poprvé a já tu nahrávku miluji,“ pochvaluje si Taylor. „Každá píseň je jiná a přesto má ta deska jasnej ksicht. Poprvé po dlouhé době jsem měl zase pocit, že jsem dokázal nahrát hudbu tak, jak zní v mé hlavě.“ Kapela ve studiu natočila i další skladby, jako např. "Day I Let Go" a "Freeze Dry Seal", které se později objevily na speciálním vydání „Come What(ever) May“, jež vyšlo v červnu 2007. Obsahuje také píseň "Wicked Game" od Chrise Isaaka a DVD se záznamem koncertu z Moskvy, kde STONESOUR hráli pro 8 000 fanoušků. Alba „Come What(ever) May“ se do dnešního dne prodalo jenom v USA přes 500,000 kusů, za což hoši obdrželi zlatou desku. Číslo však i nadále stoupá a tak se asi brzy dočkají platiny! A co se týká Taylorova působení v ANTHRAX, tak z toho nakonec sešlo, právě kvůli jeho velkému pracovnímu vytížení. Svou roli možná sehrál i fakt, že ANTHRAX jsou momentálně u NUCLEAR BLAST a SLIPKNOT i STONESOUR u ROADRUNNER, což by mohl být také smluvní problém. „Snažil jsem se ze všech sil pomoct klukům z ANTHRAX s jejich novým albem a byl jsem opravdu nadšený z toho, že vůbec uvažovali o spolupráci se mnou. Napsal jsem pro ně nějaké texty a rád bych v tom pokračoval i dál, ale mám závazky ve STONESOUR a také se chystáme nahrávat novou desku SLIPKNOT, takže to s ANTHRAX asi nepůjde.“

 

V současnosti je Corey se STONESOUR na turné po Velké Británii a připravuje jak již bylo řečeno nové studiové album SLIPKNOT. „Psaní nového materiálu by mělo začít v říjnu a když to dobře půjde, nahrávat se začne příští rok v lednu. Mám tuny materiálu, tři zápisníky plné nápadů jen za poslední rok a půl. Chtěl bych, aby naše nové album znělo zase trochu jinak, ale určitě brutálně.“ S rostoucím Taylorovým významem pro obě kapely se stále častěji vynořuje otázka, zda neuvažuje o dráze sólového umělce. „Technicky vzato by to možné bylo,“ říká. „Mám v šuplíku dost svých vlastních písniček, ale teď mám velmi dobře rozjeté dvě kapely (nepočítaje v to cover verze hrající AUDACIOUS P a DUM FUX) a rozhodně nepotřebuju třetí.

Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky