Rock Block - rockový hudební server

ČLÁNKY


PERRY FARRELL Jediné omezení, je nemít žádná omezení
(motto JANE´S ADDICTION)


To horké léto roku 1986 bylo v Los Angeles k nevydržení. Perry Farrell, klacek od vedle, který v debatě během půl minuty dokázal probrat Ginsberga, Rimbauda, Public Enemy, sex, drogy, metafyziku, existencialismus, oceán, The New York Dolls, Wham!, Voltaira i peníze bez ohledu na pořadí, se živil jak se dalo. Převážně však napodobováním Bowieho, Jaggera a nebo Sinatry v privátním klubu v Newport Beach, za doprovodu baskytaristy Erika Averyho a když měli štěstí, tak i bubeníka Stephena Perkinse. Ke vzniku JANE´S ADDICTION už byl jen krůček...

 

Stigma rockové hvězdy?

Perry Bernstein se narodil 29. března 1959 v new yorské čtvrti Queens a když mu byly 3 roky, jeho matka spáchala sebevraždu. "Pořád toho lituju a pořád to bolí, ale nemám pocit, že by mě to nějak odlišovalo od jinejch kluků. Když se lidem něco takovýho stane, je lepší si z toho vzít to dobrý - pokud to jde". Když mu bylo 13 let, rodina Bernsteinů se přemístila do Los Angeles, kde mladý Perry o něco později zakládá svoji první kapelu PSI COM. V roce 1985 vydávají v omezeném nákladu 1500 kopií stejnojmenné EP, obsahující potemnělý post punk s gothickými vlivy, čerpající z odkazu ranných SIOUXSIE AND THE BANSHEES a THE CURE, z období alb "Faith" a "Pornography". Farrella by jste zde podle hlasu poznali jen stěží, neboť se blíží svým pojetím spíše už zmiňované Siouxsie Sioux. Hudebně pak byli PSI COM příliš poplatní výše uvedeným vzorům a nic nenasvědčovalo tomu, že by v nich dřímal nějaký skrytý magnetismus. Podobné pocity měl zřejmě i Farrell a tak kapelu rozpouští. V té době obýval osmipokojový dům společně s dalšími 12 osobami. "Osobní" Farrellova přítelkyně Jane, které ten dům patřil a jejíž peníze držely Farrella tehdy nad vodou, ho seznámila s basákem Erikem Averym, který okamžitě podlehl Farrellovu charisma. Začal s ním obrážet všechny místní kluby a hrát improvizované show, při kterých Farrell chrlil na zaskočené návštěvníky proud své vlastní poezie, která často vznikala právě v průběhu těchto show. Netrvalo dlouho a stali se vyhledávanou atrakcí losangeleských klubů The Roxy, The Whiskey a především The Scream, kde si už jako JANNE´S ADDICTION získali pověst divokých psychoušů, co by dokázali rozdivočit i jeptišku. To už se v kapele objevil také mladičký Dave Navarro, který svou živelnou kytarovou hrou vnesl do hudby JANE´S to vzrušující rockové napětí v duchu hard rocku 70. let. Farrell na pódiu vypadal, jako výsledek tragické srážky aut, do níž se připletli Alice Cooper a Goofy. Divoce točil svým nahým torzem s dlouhými copy vlasů jako nějaký šílenec a pro vyhecování publika byl schopen udělat téměř cokoliv. "Bylo mi tehdy jedno co udělám. Klidně bych si i podřezal žíly, kdyby to pomohlo. Nikdy jsem to sice neudělal, ale běžně se stávalo, že jsem měl druhej den po koncertě monokly, zlomený žebra a vykloubený kotníky". Kromě pořádně rozžhavené kapely jste mohli na jejich koncertech shlédnout třeba hadí ženy, transsexuální striptéry, tanečníky s ohněm, těžkotonážní motorky a nebo i otevřenou pornografii. "Live jsme byli skutečně fyzický a makali jsme jako nějakej atletickej klub. Přiznávám, že jsme jeli v drogách, ale hlavním důvodem byla ta strašná pracovní zátěž. Hráli jsme víc koncertů než bylo zdrávo a úplně nás to odrovnalo". U labelu Triple X vydali v roce 1987 stejnojmenné debutové album, které je záznamem jejich koncertu z oblíbeného klubu Roxy. Deska sklidila nebývalý ohlas a vzbudila zájem velkých nahrávacích společností. Velkou přetahovanou nakonec vyhrál kolos Warner Bros., který si od JANE´S sliboval stejně velký finanční úspěch, jako s GUNS´N´ROSES. Ale to byla velká chyba. Ne snad proto, že by byli JANE´S horší než GUN´S, ale zatímco ti jen pohodlně naskočili do dávno rozjetého vlaku plného glam rockových manýr, JANE´S šli od samého počátku svojí vlastní cestou. Byli hudebně mnohem nevypočitatelnější, intelektuálnější a umělecky extrémnější. V roce 1988 debutují u Warnerů albem "Nothing Shocking", se kterým od začátku byly jen samé problémy. Ale to byl ostatně pro JANE´S normální stav, ve kterém se cítili stejně pohodlně, jako toulavá kočka na hromadě odpadků. To jen manažerům z firmy to přivodilo žaludeční potíže, svíravý pocit ve střevech a děsivé noční můry. Začalo to už obalem desky, na němž je Farrellova skulptura nahých siamských dvojčat s vlasy v ohni, což pro prudérní Ameriku představovalo téměř nepřekonatelný problém. Navíc bylo album oštemplováno nálepkou varující před "profánními" texty, takže podle toho by se "slušný" člověk něčeho takového nedotknul ani klackem. Jejich fanoušci ale na podobné prkotiny zvysoka kašlali a album šlo na dračku. Hudba na tomto albu je výbušná směs impulzivního hard rocku, funku, reggae, punku, psychidelie a prostého akustického drnkání. Vše podbarveno bizarními, zfetovanými Farrellovými texty, na téma Bůh, láska, masové vraždy nebo násilí páchané na jednotlivci prostřednictvím masmédií. Mísí se zde zeppelinovská zemitost a cit pro melodii, s úporností a dravčími instinkty IGGYHO POPA. Skladby, jako např. vybuchující "Up The Beach", nervně pulzující "Had A Dad", psychidelicky zasněná "Summertime Rolls", mohutně se vzdouvající "Mountain Song" a nebo téměř folková "Jane Says", se staly legendami a kapele byla předpovídána velká budoucnost. "Snažíme se dělat hudbu, která je blízká tlukotu srdce", říkal tehdy Farrell. Možná trochu pojebaného a narušeného, ale plného opravdových emocí a skutečných pocitů. Dneska všechny kapely adoptovali jakýsi drsný, válečnický postoj, ale my se snažíme pokrýt všechny emoce a nepopíráme, že nás zajímá i láska. Někdy jsem úplně nemocnej z toho, že prostě nemůže přestat psát nebo myslet. Prostě mám pocit, že se nikdy nezastavím. V jedné písni máme: "Chtěl bych mít rozměr oceánu, pak by se mnou nikdo nepohnul/nikdo by mě nevytáhl z mé ulity, jako bolavý zub z napuchlé čelisti/jediné co chci, je být hluboký jako oceán". No jasně, je to trochu sentimentální a zastaralé, ale myslím to smrtelně vážně. Chci tím říct, že bych rád měl tu váhu, jakou má oceán, abych nemohl být rozdrcen, či změněn".

 

Rituální hrátky

S podobným problémem se kapela potýkala i u svého druhého alba "Ritual de lo Habitual", na kterém byla zobrazena trojice nahatých sádrových figurín v těsném objetí. Když firma už po třetí na kapelu naléhala, aby obal změnila, napadlo Farrella, že to vlastně není až tak špatný nápad a tak druhá verze měla pouze čistě bílý obal, na kterém byl vytištěn první článek americké ústavy - právo na svobodu názoru. "Ritual" je mnohými považováno za jejich vrcholné dílo. Vyzrálé, plnokrevné rockové album, s vlivy funku, soulu, hard rocku a dub reggae, překypující entusiasmem a mladistvým zápalem. Skladby, jako výbušná "Stop, rockujícím funkem pumpující Been Caught Stealing a nebo křehká kráska ve stylu Led Zep "The She Did..." potvrzovaly jejich status novodobých rockerů, kteří v rámci svého žánru vytyčují nová teritoria. Přesto se však v roce 1991 kapela, zmítaná vnitřními rozpory a problémy s drogami rozpadá. "Už jsem věděl, co bude každej z nás dělat v každým momentu jednotlivý skladby. Už to neznělo pokaždý tak odlišně. Navíc jsme se přestali starat jeden o druhýho. Už jsme ani netrávili čas ve stejný šatně. Neříkám, čí je to chyba. Možná jsem byl já ten špatnej". Farrell měl tehdy opletačky se zákonem kvůli držení drog, objevily se dokonce i fámy, že je HIV pozitivní. Zdálo se, že jeho kariéra je u konce. "To co tě zabíjí, není to, co děláš, ale to, co neděláš, říká jedno indiánské přísloví. Klidně si dej mezcalin, ale potom zajdi k řece a zaplav si. Všechno záleží na rovnováze. Je cool snít o smrti, když jseš mladej. Ale čím víc stárneš, tím víc chceš žít".

 

Dítě jménem Lollapalooza

Farrell se pouští do organizování putovního festivalu Lollapalooza, jehož první ročník proběhl už v roce 1991, ještě za účasti JANE´S. Památným se stal Farrellův duet s raperem ICE-T v písni "Don´t Call Me Nigger, Whitey" (Neříkej mi negře, bílá hubo), který účinkoval na Lolapalooze s vlastním projektem BODY COUNT, ve kterém černí muži chtěli ukázat bílým, jak má znít správný hardcore. Původní idea festivalu byla jakýmsi návratem k filozofii velkých festivalů z konce 60. let, kde vedle zúčastněných kapel vystupovala celá řada dalších umělců z jiných oblastí kultury a celé to bylo jako jeden velký happening. Lollapalooza byla v prvních letech své existence nesmírně populární a inspirovala novou vlnu novodobých festivalů, jako je např. OZZFEST, THE WARPED TOUR a nebo MOBY´S AREA ONE TOUR. Postupem času se ale i z něj stala továrna na výrobu peněz a Farrell zhnusen tím, co se s jeho dítětem stalo, se od pozdějších ročníků distancoval. Festival několik let vůbec neexistoval, ale letos v létě by měl opět zazářit v plné slávě, dokonce i s navrátivším se Farrellem. Vystoupit by totiž měli znovuzrození JANE´S ADDICTION, AUDIOSLAVE, INCUBUS, QUEENS OF THE STONE AGE, JURASSIC 5 a DONNAS. "Doufám, že si budu moct zajamovat s Tomem Morellem (AUDIOSLAVE), ale mojí prioritou jsou QOTSA. Je to jedna z nejlepších současných rockových kapel".

 

Druhá šance

Po rozpadu JANE´S zakládá v roce 1992 Farrell kapelu PORNO FOR PYROS, v níž se z původní sestavy JANE´S objevil pouze bubeník Steve Perkins. Toto duo doplnil kytarista Peter DiStefano a basák Martyn LeNoble a jejich stejnojmenný debut přinesl vcelku nekonfliktní a lehce vybledlou reprodukci původních JANE´S ADDICTION a nevzbudil mezi fanoušky ani hudební kritikou valnou pozornost. Živě však byli PORNO´S stále velkou podívanou a na jejich show nechyběli 7 stop vysocí hermafrodité, polykači ohně a žongléři. Farrellova drogová závislost ale neochabovala a jejich vystoupení na festivalu v Readingu 1993 bylo charakteristické hlavně jeho vulgarismy, kterými častoval všechny okolo. Druhá deska "Good God´s Urge" byla o poznání sofistikovanější a umírněnější, hodně psychidelická. Většina skladeb se nesla v klidném, uvolněném tempu, sem tam se mihly lidové motivy, které Farrell načerpal na svých surfařských výletech na Bali a Tahity. Je tu hodně samplů a elektroniky, ale chybí výraznější melodie a zajímavější hudební nápady. Přesto se však jedná o vcelku zajímavé album. PORNO´S se v roce 1997 rozpadají a Farrell se pokouší obnovit činnost JANE´S. Kapela se skutečně dala na krátký čas dohromady a odehrála pár příležitostných show. V jejich řadách ovšem chyběl basák Erik Avery, který s tím krámem nechtěl už mít nic společného a tak jej pro tento případ pohostinsky zastoupil Flea z RED HOT CHILLI PEPPERS. Vychází album "Kettle Whistle", na němž fanoušci našli kolekci demo nahrávek, hrst živých písní a také 2 opravdu povedené, zbrusu nové nahrávky - "Kettle Whistle" a "So What!" Pak ale rozruch kolem jejich návratu opět utichl a o JANE´S je slyšet zase až v roce 1999, kdy jde na pulty obchodů retrospektivní deska "Rev", obsahující největší hity jak JANE´S ADDICTION, tak i PORNO FOR PYROS. V červnu 2001 vydává Farrell vlastní sólové album "Song Yet To Be Sung", které se nese v podobném duchu jako druhá deska PORNO´S, ovšem s tím rozdílem, že jí tentokrát nechybí hudební nápady, ani muzikantská invence. Rockovou rytmiku nahradily taneční rytmy, kytary elektronika a samply, přesto výsledek není nijak emocionálně chladný, ani odtažitý. Právě naopak. Albu vládne vzrušující nálada, kterou jsme tak milovali na prvních deskách JANE´S. Moderní zvuk a silné melodické nápady, to jsou hlavní přednosti tohoto povedeného alba.

 

Mise

Farrell se v té době věnoval nejenom hudbě, ale velmi výrazně se angažoval i v oblasti humanitární a charitativní činnosti. Osobně odletěl společně se členy společnosti Christian Solidarity International do politicky velmi nestabilní oblasti Súdánu, aby tam vyjednával o propuštění súdánských novodobých "otroků". Farrell zaplatil výkupné za 2 300 těchto lidí, kteří žili a pracovali v nelidských podmínkách. Jeden ze členů skupiny na to vzpomíná: "Během podepisování smlouvy byla situace velmi napjatá a Perry najednou začal tancovat a zpívat. Nebyl jsem si jistý tím, co se v následujících chvílích stane, ale nakonec se všichni připojili, dokonce i Arabové, takže tam nakonec tancovali všichni. Křesťané a muslimové, Arabové a Afričani, Evropané...všichni oslavovali pocit štěstí ze svobody. Nikdy předtím jsem nic takového neviděl".

 

Návrat zbloudilých

V roce 2002 bez nějakých velkých mediálních gest nakráčeli JANE´S ADDICTION do studia a za méně než měsíc nahráli 8 nových písní. Chystané album dostalo pracovní název "Hypersonic" a my dnes už víme, že jeho konečný název je "Strays". Stále trucujícího Erika Averyho nahradil nový baskytarista Chris Chaney, ale jinak zůstalo v řadách JANE´S vše při starém a je třeba přiznat, že jejich duch pořád žije. Album přináší 11 plnokrevných rockových skladeb s moderním zvukem, nabitých energií a hráčskou zkušeností, přesto síla a novátorství jejich prvních desek zůstala nepřekonána. Ale tak už to prostě chodí. Farrell dodnes bydlí ve Venice se svojí druhou ženou a 9 letou dcerou. Vládne tam obrovská kriminalita, za kterou může množství gangů, ale Farrell si jen těžko dokáže představit jiné místo k životu. "Vliv gangů je všudypřítomný, říká Farrell, ale dodávají životu tady tak potřebnou nervozitu a napětí. Před nedávnem jsem se odjel rekreovat do Laguna Beach. Tam nejsou žádný gangy, etnický menšiny, žádní svalnatí pitomci, žádní bezdomovci, teplouši ani narkomani - jen usměvaví běloši v barevnejch šortkách. Den na to jsem musel vypadnout, jinak bych tam úplně zcvoknul".

 

 

Diskografie:


PSI COM
Psi Com (původně EP v limitovaném nákladu, reedice na CD u Triple X v roce 1993)

JANE´S ADDICTION
Jane´s Addiction (Triple X 1987, live)
Nothing Shocking (Warner Bros 1988)
Ritual de lo Habitual (Warner Bros 1990)
Kettle Whistle (Warner Bros 1997)
Rev (Warner Bros 1999)
Stray (Capitol/EMI 2003)

PORNO FOR PYROS
Porno for Pyros (Warner Bros 1993)
Good God´s Urge (Warner Bros 1996)

PERRY FARRELL
Song Yet To Be Sung (Virgin Records 2001)

www.perry-farrell.com

Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky