Rock Block - rockový hudební server

ČLÁNKY


FUNK METAL - Funky punky metal


Dnes již nikoho nepřekvapí vzájemné prolínání mnohdy i hodně vzdálených hudebních stylů, před dvaceti lety však byla situace docela jiná. Kapely, které tímto způsobem postupovaly, se daly se spočítat na prstech obou rukou, byly považovány za novátorské a rozhodně se nedalo mluvit o nějaké nastupující vlně. Devadesátá léta však všechno změnila a to, co tehdy bylo v rockové hudbě neobvyklé a progresivní, je dnes již zavedeným standardem. V tomto článku se zaměříme na kapely, které sjednotily hravost funku s hmotností metalu, což samo o sobě je dost zvláštní spojení, přesto si na něm mnohé z nich založily svůj styl. Mezi ty nejznámější jistě patří LIVING COLOUR, ale také ranní RED HOT CHILI PEPPERS a nesmíme zapomenout ani na FAITH NO MORE a nebo JANE´S ADDICTION. My se ale tentokrát budeme věnovat relativně méně známým formacím, které přesto významným způsobem přispěly k propagaci tohoto žánru, pro který se vžil jednoduchý název FUNK METAL. Některé z nich se funku jenom dotkly a více se soustředily na metalový žánr, u jiných tomu bylo naopak, všechny ale měly společnou chuť hledat nové, dosud neprobádané cesty.

24-7 SPYZ
Harder Than You
1988

Povzbuzen úspěchem jiné čermošské rockové kapely LIVING COLOUR, založil v new yorském Bronxu v roce 1986 kytarista Jimi Hazel kapelu s podivným názvem 24-7 SPYZ. Jimi si své jméno složil ze dvou svých největších kytarových hrdinů: Jimi Hendrixe a Eddie Hazela z FUNKADELIC a podobně dopadla i hudba jeho kapely. 24-7 SPYZ uvízli někde mezi již zmiňovanými LIVING COLOUR, BAD BRAINS a FISHBONE. Mixovali dohromady nejenom funk a metal, ale spoustu dalších hudebních žánrů, jako punk, soul, jazz, hip-hop, reggae a nebo rock a billy. Asi nejznámějším se stalo hned jejich debutové album „Harder Than You“, kde se všechny tyto tendence spojily v jeden působivý celek. Hutná, rifující kytara, důrazně rockující rytmika a nezaměnitelný „černý“ vokál, který vyrostl na soulu a funku. Přestože se na světlo derou i všechny ostatní výše zmiňované žánry, 24-7 SPYZ se dařilo po celou dobu si zachovat hmotnost a rockovou dravost. Album vyšperkovala dvojice cover verzí, z nichž první „Jungle Boogie“ od KOOL AND THE GANG proslavila hlavně účast na soundtracku k filmu „Pulp Fiction“, ta druhá „Sponji Reggae“ je zase poctou jedné z nejzajímavějších reggae kapel té doby BLACK UHURU. 24-7 SPYZ byli i přes změny v sestavě aktivní i v 90. letech, na jejichž konci se však odmlčeli, aby v roce 2003 ohlásili návrat a o tři roky později přišli s novým studiovým albem „ Face the Day“.

 

FISHBONE
Truth and Soul
1988

V druhé polovině 80. let se spousta tehdy alternativních kapel začala komerčně prosazovat, aniž by musela ustoupit ze svých uměleckých záměrů. Vydavatelským firmám hlavně díky punkové revoluci došlo, že není nutné za každou cenu něco měnit a že je mnohdy lepší nechat věcem volný průběh. A to byla šance i pro FISHBONE. Kapelu založil v Los Angeles roku 1979 zpěvák a saxofonista Angelo Moore a po anabázi po lokálních klubech kapela podepsala smlouvu s COLUMBIA RECORDS. V roce 1985 vydali první stejnojmenné EP, ovšem nejúspěšnějším se stalo až jejich druhé studiové album „Truth and Soul“ a přestože v oficiální hitparádě dosáhlo jen na 153 příčku, mezi fanoušky se stalo kultovní senzací. FISHBONE na něm kombinují sexy energii funku, dravost punku a hravost ska. Na rozdíl od 24-7 SPYZ působí podstatně odlehčenějším a elegantnějším dojmem. Jejich eklektický rock se vždy pohyboval na tenké hranici mezi mainstreamem a alternativním rockem a ve svých textech i přes trefné sociální komentáře neztratili FISHBONE nikdy specifický smysl pro humor a sebeironii. Základem všeho byla šlapající rocková kapela s výbornými vokály a téměř popovými melodiemi, která se s oblibou nořila i do jazzových, funkových, soulových a bluesových vod, přičemž s oblibou využívala našlápnuté dechy a energické klávesy. V přímém kontrastu pak byly téměř punkové vypalovačky, v nichž i přes zjevnou agresivitu je stále přítomna jakási bezstarostná hravost, tak typická pro většinu černošské hudby.V 90. letech nastal pomalý ústup ze slávy, přestože se jejich desky pořád docela dobře prodávaly. V roce 2002 vydali společně s podobně postiženými PRIMUS na vlastní značce EP „ Friendliest Psychosis Of All“ a v tom samém roce i výborné „live“ album „ Live at the Temple Bar and More“ . V loňském roce pak poněkud překvapivě přišli s novým studiovým albem „Still Stuck In Your Throat“.

 

INFECTIOUS GROOVES
The Plague That Makes Your Booty Move...It's the Infectious Grooves
1991

Představte si SUICIDAL TENDENCIES, jak hrají funky muziku. Přesně tak totiž zní INFECTIOUS GROOVES a srovnání s výše jmenovanou hard coreovou ikonou není vůbec od věci. Základ INFECTIOUS GROOVES totiž tvořilo silné trio ze SUICIDAL TENDENCIES: zpěvák Mike Muir, baskytarista Robert Trujillo (později u Ozzyho, dnes METALLICA) a kytarista Dean Pleasant, hvězdnou sestavu pak ještě doplnil bubeník Stephen Perkins (ex JANE´S ADDICTION). Ústřední postavou celého projektu byl ale vždy Mike Muir, který zde hledal prostor pro relaxaci, zábavu a bezstarostné blbnutí. Jejich zvuku dominuje tvrdá funky basa, typický Muirův vokál, punkové tempo a drsná kytara, k tomu spousta ironie a osobitého humoru.Občas si to zpestří foukací harmonikou, klávesami a nebo perkusemi a tu a tam se jim do toho připletou dokonce i jazzové postupy, ale to jsou jen letmé okamžiky, jež jsou velmi rychle sežehnuty punkovým plamenem. INFECTIOUS GROOVES nejsou nijak přehnaně agresivní, ale spíše energičtí a zemitě hutní, podobně jako SUICIDAL TENDENCIES v první polovině 90. let. Občas to všechno proloží docela zábavnými plky v slangové angličtině se silným hispánským přízvukem. Kolem kapely se vždy motala celá spousta různých muzikantů, kteří občas přispěli svým umem, největší hvězdou tohoto alba je určitě Ozzy Osbourne, jehož vokální příspěvek ve skladbě „Therapy“ je však spíše jen symbolický. INFECTIOUS GROOVES vydali do roku 1994 tři studiová alba a pak celý projekt na čas uložili k ledu, aby se k němu v roce 2000 opět vrátili a vydali čtvrtou studiovku „Mas Borracho“.

 

MIND FUNK
Mind Funk
1991

Mind Funk byli takovou druholigovou superskupinou. Založil ji zpěvák Pat Dunbar (ex UNIFORM CHOICE) spolu s kytaristou Louisem J. Svitekem, basákem Johnem Montem (oba ex M.O.D.), bubeníkem Reedem St. Markem (ex CELTIC FROST) a druhým kytaristou Jasonem Coppolou (CHEMICAL WASTE). Jejich stejnojmenný debut vyvolal menší senzaci na svou dobu neobvyklým spojením punku, metalu, funku a alternativního rocku. Ten deklarovaný funk v názvu se v jejich hudbě mihnul skutečně jen občas a po většinu času připomínají trochu drsnější a přímočařejší obdobu JANE´S ADDICTION říznutých VOIVOD. Jejich projev je velmi kompaktní a vysoce energický a na tu dobu to rozhodně bylo velmi novátorsky znějící album, které by se s trochu modernější produkcí neztratilo ani dnes. MIND FUNK vydali celkem tři alba a někdy po roce 1995 to zabalili. Jen pro zajímavost, kytarista Louis J. Svitek pak po rozpadu kapely krátce působil v MINISTRY a PIGFACE.

 

 

 

PORNO FOR PYROS
Good God´s Urge
1996

Když v roce 1991 rozpustil Perry Farrell JANE´S ADDICTION, bylo jasné že je pouze otázkou času, kdy jeho hyperaktivní mozek přijde s něčím novým. Netrvalo to ani rok a na rockové scéně se objevila formace PORNO FOR PYROS, pokračující ve stylu dřívějších JANE´S ADDICTION, tzn. v kombinaci alternativního rocku s punkem, heavy metalem a funkem, což se projevilo především na prvním stejnojmenném albu „Porno For Pyros“ z roku 1993. Ze své původní kapely si Farrell s sebou vzal pouze bubeníka Stephena Perkinse a zbytek složil z tehdy neznámých hudebníků (na kytaru hrál Peter DiStefano a na basu Holanďan Martyn Lenoble). Daleko zajímavější materiál vydali o tři roky později pod názvem „ Good God´s Urge“, i když pravda toho funku tam už moc nezbylo. Deska je ale umělecky mnohem výraznější a hudebně nápaditější než ta předchozí, proto na ni padla volba. Kromě Farrella se na ní podílela celá řada výborných muzikantů, včetně baskytaristy Mike Watta (ex MINUTEMEN, FIREHORSE), který v současnosti působí ve znovuzrozených THE STOOGES Iggyho Popa, na kytaru si přišel zahrát i ztracený syn Dave Navarro (ex JANE´S ADDICTION, RED HOT CHILI PEPPERS) a objevil se i velký fanoušek a příležitostný spoluhráč JANE´S ADDICTION, basák Flea z RHCHP (oba ve skladbě „Freeway“). Typický Farrelův vokál se pochopitelně nijak nezměnil, ale jinak je toto album výrazně subtilnější a atmosferičtější, než cokoliv předtím. Většinou pomalé a nebo ve středním tempu zahrané skladby s velmi zvláštní atmosférou. Ten proklamovaný funk je k slyšení pouze v jediné skladbě „Dogs Rule The Night“ a to ještě zředěný africkými rytmy a drsnou kytarou. Výborná je písnička „100 Days“ s mexickými mariachi dechy, které si rozšafně vytrubují, zatímco se zbytek skladby ospale válí ve snovém oparu. Jedna z mála důraznějších skladeb „Tahitian Moon“ je trochu ovlivněná psychedelickým rockem konce 60. let a ostře s ní kontrastuje následující balada „Kimberly Austin“, kde si Farrell vystačil jen s akustickou kytarou, decentními perkusemi a trochou samplů v pozadí. Kapela ukončila činnost někdy po roce 1997, Perry Farrell se pak věnoval sólovým aktivitám a občasným pokusům o návrat s JANE´S ADDICTION.

 

PRIMUS
Sailing The Seas Of Cheese
1991

Asi nejznámější formací ze všech zmiňovaných budou nejspíš PRIMUS, kteří se k funkovým vlivům vždy hrdě hlásili. Dělo se tak hlavně prostřednictvím fenomenálního baskytaristy a duši celého souboru Lese Claypoola, jehož hra je skutečně jedinečná a originální. Mix alternativního rocku, funku, punk rocku a experimentálních tendencí přitáhl pozornost fanoušků už od samého počátku (tzn. od roku 1989), ale skutečný start se odehrál až o dva roky později, kdy kapela podepsala smlouvu s INTERSCOPE RECORDS a vydala převratné album "Sailing the Seas of Cheese" (Plavba sýrovým mořem). Brilantní technická zdatnost šílených maniaků, poťouchlých skřítků, kteří si jen tak z nudy hrají své zlomyslné hry a my jim to všechno baštíme i s navijákem. Tvrdá a všudypřítomná funky basa, dynamické bicí a drsná kytara, která dokáže zvednout i pořádně divokou stěnu noise. K tomu jízlivý Claypoolův vokál s iracionální texty plnými bizarních obrazů. Album je přímo nabito alternativními hity, které se v pozdějších letech staly pevnou součástí jejich koncertů. Ať už to je „Sgt. Baker“, mohutně si vykračující na svých hliněných nohou nebo ironická „Američan Life“, zběsile poskakující „Jerry Was A Race Car Driver“, punková polka „Eleven“, psychedelická sprchová miniatura „Grandad´s Little Dirty“ a nebo v rytmu tanga se odvíjející skladba s poetickým názvem „Los Bastardos“. Velmi populární se stala též píseň „Tommy The Cat“, kterou PRIMUS hrají na koncertech už celé věky a kterou ozvláštnili zmutovaným vokálem Toma Waitse, kterému tuto pozornost Claypool oplatil hostováním na jeho albu "Bone Machine". „Cheese“ se nakonec stala jejich první zlatou deskou, přestože se na ní PRIMUS chovají jako parta chovanců psychiatrické kliniky co náhle zjistí, že se nikdo nedívá. PRIMUS v 90. letech dál vydávali jednu skvělou desku za druhou, aby se nakonec v roce 2000 rozpadli. O tři roky později však vydali v původní sestavě nové EP „ Animals Should Not Try to Act Like People“, jehož součástí bylo i dvd se všemi klipy, koncertními záznamy a spoustou dalšího materiálu. PRIMUS pak absolvovali několik vele úspěšných turné a fanoušci se těšili na nové album, kterého se však zatím bohužel nedočkali.

 

Všechny výše uvedené kapely můžeme považovat za předchůdce, či zakladatele nu-metalu, který je také postaven na fúzi rozličných stylů a jenž se nakonec vyprofiloval v samostatný hudební směr. To, že dnes už není v kurzu nic neznamená, protože dřív nebo později se na scéně objeví znovu, jen v trochu jiném a „modernějším“ pojetí. Tak už to zkrátka chodí.

Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky