Rock Block - rockový hudební server

ČLÁNKY


GODFLESH "Příprava na vnitřní exil"


Zhruba od poloviny 80-tých let byla britská nezávislá scéna vcelku oprávněně a téměř jednohlasně kritizována za to, že je krotká, provincionální, zaprděná a že se přehnaně zabývá napodobováním vlastních vzorů. Jistě si vzpomenete na kapely typu Jesus Jones, či Stone Roses, které svým cinkavým, impotentním popem zaneřádily anglickou indie scénu. Nová vlna kapel jako NAPALM DEATH, CARCASS a následně GODFLESH, TERMINAL CHEESEAKE nebo GOD zcela nekompromisně vtrhla do té přismrádlé, květinové zahrádky a sežehla minulost nemilosrdným plamenem. Současně přitom neváhala podpálit sebe sama.

 

 

Kapelu GODFLESH založil kytarista a zpěvák Justin Broadrick, spolu s basistou G.C. Greenem, bývalí to členové NAPALM DEATH a HEAD OF DAVID, doplněni o killing machine, neboli automatického bubeníka. Debutovali v roce 1989 albem "Streetcleaner" na značce Earache a byla to pěkně depresivní záležitost, plná nenávisti a vnitřního napětí. Jednotlivé skladby se pouze "sunuly" kupředu a hypnoticky strojový rytmus bicích, dunění basy a industriální skřípění kytary, spolu se zpěvem Justina Broadricka, který zněl zoufaleji než operní tenor, na kterého zaútočila obří ještěrka, dělaly dojem, jakoby cesta k Věčnosti vedla pouze skrz naprosté zrušení vlastní identity. V roce 1990 vyšlo druhé album, pojmenované lapidárně "Godflesh" a jestliže předcházející "Streetcleaner" byla depresivní deskou, tak tohle byl ponor až na samé dno temné lidské duše. Kapela hrála, jakoby prostě NEMĚLA JINOU MOŽNOST. Jednoho okamžitě napadne paralela k ranným SWANS a nebo P.I.L. z doby kolem alba "Second Edition" s jeho temným, basovým duněním v kombinaci se zápalnou kytarou ranných KILLING JOKE. Napoprvé tahle deska zněla, jako nějaká špatná, laciná nahrávka, protože frekvence vysokých tónů byly úmyslně zlikvidovány. V tomhle soundu nebyla ani stopa po vzrušení, či pocitu uspokojení. Jen válení se v bahně a plazení v prachu. GODFLESH jeli v seismické stupnici od začátku, až do hořkého konce a stvořli muziku pro intelektuální headbangery!

 

V březnu 1990 se GODFLESH objevili na kompilaci značky Pathological Rec., spolu se SILVERFISH, CARCASS, GOD nebo COIL a v následujícím roce 1991 vypustili na trh nové album "Slavestate", jež přineslo opět páteř lisující riffy a brutální minimalismus, tak typický pro tuto kapelu. Texty se převážně zabývaly fyzickou zranitelností lidského těla a zdálo se, že GODFLESH přímo prahnou po tom, aby jejich těla byla poražena a rozdrcena na prach. Bylo to, jako volání po očistném dešti, který by spláchl všechny ty psychopaty, kterými se člověk občas cítí být obklíčen. Nešlo ovšem vyloučit, že GODFLESH byli fascinováni těmito cvoky a že patřili do té samé, patologické kategorie. Rok 1992 a s ním další placka, s poněkud zavádějícím názvem "Pure", jež s sebou nesla klasický sound GODFLESH, ovšem nyní zvukově mnohem bohatší než ty předešlé. Ta prvotní nenávist byla ovšem stále přítomna a kapela byla stále jakoby PARALYZOVÁNA, 1000 metrů hluboko UKOTVENA v kamenné struktuře svého industriálního metalu. Produkovali něco, co znělo, jako soundtrack k válce ve Vietnamu a Justin Broadrick vrčel, jako nějakej sfetovanej zálesák, kterej uvízl ve větrným tunelu. Britský hudební tisk svého času razil pro tuhle muziku termín "arsequake", čili "prdelotřesení". Vtip spočíval v tom, že velmi nízké tóny na jisté frekvenci způsobily, že se vaše střeva samovolně vyprázdnila. Na nové album "Selfless" si pak fanoušci kapely museli počkat celé tři roky a nebyla to opět zrovna procházka růžovou zahradou. "Kdybychom žili v 18.století, asi by nás upálili na hranici", pochechtával se Justin. Ve videoklipu ke "Crush My Soul" se potácí celý omatlán kravskou krví, přičemž zmechanizovaný hluk, plahočící se riffy a hypnotické rytmy zlomeného vačkového hřídele otřásají nejenom vaším nábytkem, ale samotnou podstatou vaší příčetnosti.

 

"Brutalita má v sobě skutečný půvab", vysvětluje Justin. "I to nejkřiklavější násilí může být krásné, když se podá uměleckým způsobem. To, co hrajeme, není O DRCENÍ, ale o tom, jak JSME DRCENI". V roce 1996 vystoupili GODFLESH i u nás, v rámci festivalu JAM 96, ale bohužel doplatili na brzký začátek své produkce a ne příliš kvalitní zvuk. Právě tento rok zastihl kapelu ve vrcholné formě a deska "Songs of Love and Hate" se stala, podle mého mínění, naprostým vrcholem jejich dosavadního snažení. Najdete zde nebývale časté změny tempa a rytmů a také zvukově i stylově je mnohem barevnější a rozmanitější než všechny předešlé dohromady. Přitom však GODFLESH neztratili nic ze své naléhavosti, tvrdosti a brutální upřímnosti. Sehraný tandem Broadrick/Green zde doplnil "živý" bubeník, kterým nebyl nikdo menší, než Brain Mantia, který předtím hrál s hard core funky úderkou PRIMUS. Kombinace žvých bicí s automatem a samplingem, vytvořila hutnou zvukovou stěnu, jež měla sílu vystěhovat vaše sousedy na chodník. V téměř hip hopové "Circle of Shit" naráží kov na kov, s obrovským basovým rifem a jedovatými kytarovými šlehami, "Hunter" vám megalitickým riffem rozčísne lebku přesně uprostřed čela a ani následující "Gift from Heaven" vám z téhle šlamastiky vůbec nepomůže. "Kingdom Come" zní jako párty v jícnu činné sopky a má tu nejohavnější basu co znám. Napravit to nemohla ani pastorální rozlehlost "Frail", i kdyby zazněla na nedělní mši. Tohleto je vysoce nátlaková hra,"POWER PLAY", drhnutí holým zadkem o skálu, zatloukání hřebíků jemností parního bucharu. Celý komplet vhodně doplnil skvělý obal s Kristem na kříži, za nímž se z šera tyčí tovární komíny a planou ohně. A aby GODFLESH neztratili tempo, hned v následujícím roce vydali album "Love and Hate in Dub" a jestli si myslíte, že se kapela jenom snažila z předchozího úspěchu vytřískat co se dá a že za sebou pouze vlekla už dávno chcíplou mršinu, tak to jste teda vedle! "In Dub" byla naprosto svébytná záležitost a jenom dokazovala, že (jakýkoliv) tvůrčí proces je vlastně nikdy nekončící záležitost. Celé album mělo více industriální polohu a jednotlivé skladby byly postupně roztaveny, rozdrceny, rozcupovány, dekonstruovány a následně rozmetány, aby je GODFLESH v zápětí znovu posbírali, sestavili, uhnětli, zrepasovali a vlastně znovu stvořili. "Na projektu "In Dub" jsme spolupracovali s Tedem Parsonsem, kterej byl v PRONG (a předtím u SWANS) a kterej je úplně jinej typ bubeníka než Brain" říká Broadrick. "Mantia je mnohem víc funkově orientovanej, naopak Parsons, to je zuřivej bubeník, ztělesňující čistou agresi. Uvažovali jsme, že bychom je v budoucnu využívali oba dva v různejch kontextech".

 

V roce 1999 vyšlo opětí vynikající album "Us And Them", plné násilných textů, masivních kytarových riffů, techno rytmů, drum´n´bassových linek, psychidelických čmáranic, elektronických struktur a industriálního chrastění. Vysoce strukturované, hypnotické mantry na poměry GODFLESH aranžérsky velmi nápadité a pestré, přesto pořád velmi intenzivní, spalující, neurotické, dopadaly na vaše hlavy jako kovadlina. V roce 2001 se jejich kariéra uavřela albem "Hymns", kterým se kapela ponořila ke svým kořenům, až někam ke "Slavestate", s jeho relativně jednoduchou formou kytara/basa/bicí a s jen minimálním použitím samplů. Syrový, kovově znějící zvuk, obnažený až na kost. Heavy industriální bestie, co žere malé děti.

 

 

V roce 2003 se label RELAPSE rozhodl v reedici vydat album "Messiah", které GODFLESH natočili už v roce 1994, ale původně vyšlo jen jako EP na AVALANCHE RECORDS, což je label Justina Broadricka. V oficiální distribuci se nikdy neobjevilo a pouze nějaký čas bylo k sehnání prostřednictvím webových stránek kapely. Na cd naleznete jak původní 4 kompozice, tak i jejich dubové remixy, které se od těch původních liší asi tolik, jako lesklý kovový skelet potažený karbonovou kůží od hromady rezavého šrotu. U GODFLESH jsme si už za ta léta zvykli, že remixy jejich vlastních skladeb nejsou o nic horší než původní verze a že v podstatě tvoří samostatnou hudební entitu. Skladby odpovídají duchu té doby, tzn. typicky vysoce nátlaková hra, kde není kudy a ani kam uniknout. GODFLESH vás tady ani na okamžik nenechají vydechnout a budou vás drtit a mačkat ve svých obrovských pazourách, až jim naprosto podlehnete. Asketické, strojově přesné, přísně minimalistické tempo, sonické kytarové skřípění, heavy industriální struktury, temná, zlovolná atmosféra, obludně hřímající zboostrovaná basa a hypnotický vokál, to jsou naši hrdinové v nejlepší formě.

 

DYNAMIKA je všechno. U GODFLESH je základem hudby RYTMUS. Neexistuje tady sólové hraní. Je třeba všechno vnímat na stejné úrovni, jako u velkého orchestru. "GODFLESH je něco jako pátrání...", říká Broadrick. "Pátrám po pravdě, ať už je to COKOLI nebo KDOKOLI".

 

Diskografie:


Streetcleaner (1989)
Godflesh (1990)
Slavestate (1991)
Pure (1992)
Selfless (1994)
Songs Of Love And Hate (1996)
Love And Hate In Dub (1997)
Us And Them" (1999) vše na značce Earache Records
Hymns (Koch International 2001)
Messiah (Relapse 2003)

Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky