Rock Block - rockový hudební server

ČLÁNKY


TONY LEVIN Aristokrat basové kytary


Kdo by neznal toho charismatického plešouna, který svou baskytarou tak výrazným způsobem poznamenal dění na současné progresivní rockové scéně? V 80. letech se stal základním kamenem znovuzrozených KING CRIMSON a neodmyslitelnou součástí kapely PETERA GABRIELA, jako studiový hráč se podílel na nesčetných nahrávkách renomovaných hvězd rockového nebe a jeho sólové projekty vždy přitahovaly zaslouženou pozornost. V současnosti vychází jeho zbrusu nové studiové album „Resonator“ a tak se jistě hodí připomenout si hudební pouť tohoto aristokrata basové kytary.

Basový virtuos Tony Levin se narodil 6. června 1946 v Bostonu a už v 10 letech začal studovat hru na kontrabas a tubu. Na střední škole se stal členem pochodového orchestru, se kterým dokonce hrál v Bílém domě presidentu Johnu F. Kennedymu. Po absolvování The Eastman School of Music sice ještě nastoupil v The Rochester Philharmonic, ale netrvalo dlouho a mladý Levin se od klasické hudby odvrátil a naplno se začal věnovat svému milovanému jazzu a rocku. V roce 1970 se přestěhoval do New Yorku, kde se přidal ke skupině klávesisty Dona Prestona (ex MOTHER INVENTION) s poněkud bizarním názvem AHA, THE ATTACK OF THE GREEN SLIME BEAST! Velmi rychle se zapojil do tamního rušného muzikantského života a záhy se objevil na deskách Lou Reeda „Berlin“ a nebo na „Still Crazy After All These Years“ Paula Simona. V roce 1977 se začala psát Levinova dlouholetá spolupráce s bývalým frontmanem GENESIS Petrem Gabrielem, účastí na jeho prvním sólovém albu. Během nahrávání se také poprvé setkal s Robertem Frippem, což o 2 roky později vedlo k práci na Frippově sólovém albu „Exposure“ a následnému členství ve znovuzrozených KING CRIMSON. Levin mezitím stále zdokonaloval své hráčské schopnosti hrou na unikátní nástroj Chapman Stick, což je 10-12 strunné monstrum, na které je oproti klasickým nástrojům nutno hrát údery prstů na struny a které umožňuje muzikantovi hrát oběma rukama současně.

 

„Bratrstvo neohrožených“

V roce 1978 se Levin usazuje ve Woodstocku, NY a jen tak pro zábavu zakládá dočasný soubor L'IMAGE. V následujících letech se koncentruje především na hraní s KING CRIMSON a také s Peterem Gabrielem , na jehož albu „So“ z roku 1986 poprvé použil techniku „funk fingers“. Ta spočívá v tom, že si na ukazovák a prostředník pravé ruky navléknete upravené bubenické paličky, s nimiž pak hrajete pomocí úderů na struny. Koncem 80. let se Levin (mimo jiné) objevil na deskách „Strange Angels“ Laurie Anderson (1989) a „Union“ od Yes (1991). V roce 1984 také vydal knihu svých černobílých fotografií nazvanou „Road Photos“, které pořídil na turné s KING CRIMSON, PETEREM GABRIELEM, PAULEM SIMONEM a mnoha dalšími. Devadesátá léta byla pro jeho sólovou kariéru nejplodnější. Nejenom že začal natáčet své vlastní sólové desky, ale podílel se na vzniku celé řady velmi zajímavých projektů. Tím prvním a podle mého názoru i nejzdařilejším, bylo trio Bozzio/Levin/Stevens, se kterým v roce 1997 natočil skvělé album „Black Light Syndrome“. B ubeník Terry Bozzio působil v 70. letech u Franka Zappy a jeho umění můžete obdivovat na albech „Zoot Allures, Zappa in New York, Sheik Yerbouti“ a mnoha dalších. Kytarista Steve Stevens začínal u pop punkera Billy Idola (na albech „Billy Idol, Rebel Yell a Whiplash Smile“), aby se v následujících letech vypracoval na prvotřídního kytaristu. Mediálně se proslavil účastí na albu „Bad“ Michaela Jacksona a také cenou Grammy za práci na soundtracku k filmu „Top Gun “. Ale nelekejte se. Steve Stevens je v první řadě skutečně vynikajícím kytaristou, který zvládá se stejnou lehkostí ohnivé flamenco, sofistikované jazzové vyhrávky, technicky brilantní sóla, disharmonické plochy i zemité hard rockové riffy. Hudba na tomto albu je emocionálně silná, vitální a dynamická, skladby mají vždy výrazný rytmický i melodický prvek a přestože jednotlivé kompozice svou délkou často výrazně přesahují 8 minut, nebudete se nudit ani vteřinu. Stevensova kytara je divoká, nespoutaná, současně také precizní, distingovaná a dokáže být i jemná, elegantní a velmi lyrická. Atmosféra desky je velmi uvolněná a řekl bych dokonce „přátelská“. Kvůli tahanicím s firmou vyšlo druhé album „Situation Dangerous“ až o 3 roky později a řekl bych, že je ještě lepší než to předchozí. Vzniklo během rekordních 14 dnů, skladby jsou tentokrát o něco kratší, údernější a aranžérsky propracovanější a Stevensova brilantní kytara opět dominuje. V roce 1998 založil Levin spolu s fenomenálním bubeníkem Billem Brufordem (ex YES, GENESIS, KING CRIMSON) experimentální soubor BRUFORD LEVIN UPPER EXTREMITIES. Do party přibrali starého parťáka, kytaristu Davida Torna, s nímž už oba od roku 1987 brázdili rocková pódia pod vlajkou kapely CLOUD ABOUT MERCURY a který je považován za jednoho z nejosobitějších kytaristů současné rockové scény. Namísto původně zamýšleného Marka Ishama pro svůj záměr nakonec získali Chrise Bottiho, což je explozivní jazzový performer a dynamický trumpeťák, který se podílel na albech Boba Dylana, Thomase Dolbyho, Arethy Franklin, Paula Simona a nebo Stinga. Album je nabito excelentní hráčskou virtuositou, která ovšem v tomto případě není samoúčelná a nečiní nahrávku sterilní, ani přehnaně exhibicionistickou, ale naopak jen umocňuje hráčskou a skladatelskou potenci všech zúčastněných a jejich trochu odlišný způsob hry posouvá celou nahrávku blíže k jazzu než k rocku. Po této stejnojmenné studivé desce následovalo živé dvojalbum „Blue Nights“, na němž najdete záznam amerického koncertního turné z konce roku 1998. Kvarteto se zde prezentuje rozsáhlými kompozicemi, jejichž stopáž se pohybuje kolem 8 minut a deska se mimo jiné pyšní výborným zvukem, takže chvílemi zapomínáte, že jde o živý záznam. Dalším z podobných projektů se stali LIQUID TENSION EXPERIMENT, kde se Tony Levin dal dohromady se členy prog rockové formace DREAM THEATER. Kytarista John Petrucci, bubeník Mike Portnoy a klávesista Jordan Rudess spolu s Levinem natočili 2 alba vrcholného instrumentálního rocku s vlivy jazzu a progresivního rocku, s dominantním zvukem kláves.

 

„Světoobčan Levin“

Co se jeho sólových desek týče, vydal Levin v roce 1996 na vlastním labelu Papa Bear první samostatnou desku nazvanou „World Diary“, která je (jak již sám název napovídá) jakýmsi deníkem z jeho soukromých cest po světě. Najdete zde např. skvělou improvizaci mezi Levinem a indickým houslistou Shankarem a nebo podobnou spolupráci s keňským hudebníkem Ayub Ogada. Na albu se objevuje celá řada zajímavých hostů, jako např. hráč na japonské koto Brian Yamakoshi, Levon Minassian na doudok, Steva Gorna na bambusovou flétnu a také bubeníci Jerry Marotta, Manu Katche a v neposlední řadě i Bill Bruford, který si zde zahrál na elektrické perkuse. Na druhou Levinovu sólovou desku si museli jeho fanoušci počkat celé 4 roky, kdy konečně vyšlo album „Waters Of Eden“ . Je to eklektické, sofistikované, instrumentální dílo, na němž Levin zúročil svou mnohaletou osobní zkušenost s progresivním rockem a art rockem, ale také s jazzem, klasickou hudbou a world music. Levin se zde mimo jiné představil také jako hráč na cello a na albu se kromě osvědčených spoluhráčů objevil také jeho bratr Pete Levin na klávesy, David Torn na elektrickou kytaru a nebo California Guitar Trio na akustické kytary. Není bez zajímavosti, že desku smíchal David Bottrill (KING CRIMSON, TOOL, MUDVAYNE, PETER GABRIEL). Další album „Pieces of the Sun“ natočil Levin ve velmi podobné sestavě a výsledkem je vysoce dynamická, intenzivní hudba, připomínajíc trochu novodobé KING CRIMSON. Experimentální art rock s občasnými záblesky keltského folku, rocku a jazzu. V roce 2002 vyšlo živé 2cd „Double Espresso“ a je takovým výběrem toho nejlepšího z předcházejících 3 sólových desek, plus pár vybraných kousků z jeho působení u Petera Gabriela („Dog One“) a KING CRIMSON („Sleepless a Elephant Talk“). Komplet doplňují 2 cover verze, „Back In N.Y.C.“ od GENESIS a zeppelinovská „Black Dog“. Kompilace „Prime Cuts“ z roku 2005 pak reprezentativním způsobem mapuje jeho sólovou aktivitu v průběhu 90. let. A ktuální album „Resonator“ se pohybuje někde mezi pop rockem Petera Gabriela a experimentálním rockem KING CRIMSON. Levin se zde poprvé představil také jako zpěvák, autor textů i hudby a přestože se nedá říct, že by byl jeho vokál nějak zvlášť vzrušující, nemá se Levin rozhodně za co stydět. Jeho čistý a melodický projev velmi dobře zapadá do celkové atmosféry a i texty jsou v obecné rovině docela dobré. V poklidném tempu se zde střídají vlivy art rocku, jazzu, popu, rocku, world music a dokonce i hard rocku. Osvědčenou sestavu tentokrát doplnil kytarista Adrian Belew a také rodina Levinových, která na album přispěla doprovodnými vokály. Z celkového konceptu se trochu vymyká pouze skladba „Sabre Dance“, což je trochu svérázná variace na Chačaturjanův Šavlový tanec. 

Tony Levin je velmi zaneprázdněný muž. S Peterem Gabrielem jezdí jedno světové turné za druhým a v přestávkách si najde čas i na koncerty s KING CRIMSON, i se svou vlastní sestavou Tony Levin Band. Tu aktuálně tvoří bubeník Jerry Marotta (ex Peter Gabriel), kytarista Jesse Gress (ex Todd Rundgren) a syntezátorový kouzelník Larry Fast (ex Nektar, Synergy), jehož bohatá kariéra zahrnuje spolupráci s kapelami jako Yes, Peter Gabriel, Kate Bush, Foreigner, Meatloaf, John Denver, Barbra Streisand, Hall & Oates a nebo Randy Newman.

 

Diskografie:

(uvádím jen nejdůležitější projekty, kompletní výčet Levinových hudebních aktivit najdete na jeho stánkách www.tonylevin.com)

Tony Levin:

World Diary 1996
Waters of Eden 2000
Pieces of the Sun 2001
Double Espresso 2002
Prime Cuts 2005 (kompilace)
Resonator 2006

Liquid Tension Experiment 1998
Liquid Tension Experiment 2 1999

Bozzio/Levin/Stevens - Black Light Syndrome 1997
Bozzio/Levin/Stevens – Situation Dangerous 2000

Bruford Levin Upper Extremities 1998
Bruford Levin Upper Extremities – Blue Nights 2000

Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky