Rock Block - rockový hudební server

ČLÁNKY


PUNK ROCK Vol. 5 - Punk rock kontra zbytek světa


Z předchozích dílů vyplývá, že všechno podstatné se v tomto žánru odehrálo především v Americe a Velké Británii, alespoň co se týká 70. a 80. let. Ale ani jinde ve světě nechtěli zůstat pozadu a tak v podstatě na všech kontinentech vznikaly a zase zanikaly výborné punkové soubory, což se s nezmenšenou intenzitou děje v podstatě dodnes. Uzavřeme tedy náš punkový maratón pohledem za hranice obou punkových mocností a připoměňme si alespoň ty nejvýraznější, které se významným způsobem zapsaly do historie tohoto žánru.

 

NO MEANS NO
Wrong
Rok vydání: 1989
Stát: Kanada

Jestliže dnes můžete s klidným svědomím někoho označit jako „živoucí punkovou legendu“, pak to jistě budou kanadští NO MEANS NO. Bratři Rob a John Wrightové (basa a bicí, zpěv) založili svou kapelu v roce 1978 v kanadském Vancouveru a první dva roky nedělali nic jiného, než že poctivě dřeli ve sklepě. V roce 1983 debutovali albem „Mama“, které je z dnešního pohledu už přece jen poněkud zastaralé a pro zaryté fanoušky kapely má především sběratelskou hodnotu. Když začali být trochu známější i mimo Vancouver, přibrali bratři Wrightové ke spolupráci kytaristu Andy Kerra, protože: „Pro živý hraní to začalo být příliš komplikovaný zvládat všechno jen ve dvou“. V roce 1985 se objevili na celokanadské punkové kompilaci "It Came From The Pit" se skladbou "No Sex", vydali EP-čko "You Kill Me" a v zápětí vynikající druhé album "Sex Mad", už na renomované značce Alternative Tentacles. Hudba NO MEANS NO - to je oslepující funk versus frenetický thrash s jazzovým feelingem a jedinou konstantou je permanentní změna. Všechno je tak sevřené a komplexní, že občas zatoužíte, aby zahráli nějakou falešnou notu a ukázali tak svoji lidštější tvář…samozřejmě marně. Texty reflektují tu temnější stránku industriální společnosti a odrážejí tak především jejich osobní zkušennosti. V roce 1990 nabídli NO MEANS NO svým fanouškům excelentní album „Wrong“, které osobně považuji za naprostý vrchol jejich kariéry. Nadupaná a hyper energetická mašina, která šlape tak děsivě dokonale, jakoby bubeník měl připevněny paličky i na nohách (a kdoví na čem ještě). Frenetické basové linky z vás okamžitě strhají všechny tukové polštáře (pokud nějaké vlastníte) a kytara se kroutí a syčí, jako glyceryn mezi škvařícím se sádlem. K tomu skvělé melodie a řádná porce živočišné vitality, jež vás společným úsilím rozplesknou o zeď jako mokrý hadr. „Lidem se zdálo, že se berem moc vážně a tak jsme si řekli: Dobrá, děte do prdele, taky se umíme bavit!“ Začne to už pouhým pohledem na obal, kde se dočtete, že na basu hraje Rob, na bicí John a na kytaru? „To není kurva vaše věc!“ Tak jo... Těžko vyzdvihnout některou skladbu, je to naprosto komplexní, konzistentní a maximálně soustředěný útok na vaše ego, kde každá píseň je svým způsobem speciální. „Wrong“ považuji za jedno z nejdůležitějších punkových alb 90. let a pro fanoušky tohoto stylu za holou nezbytnost. NO MEANS NO surfují od svého vzniku až do dnešních dnů na vysoké vlně, na niž se vyhoupli vlastním úsilím a jakoby mimochodem za sebou trousí sametově třpytné perly originálního hardcore/noise/jazz/punku. Jsou jednou z mála kapel, která si za celou dobu své existence zachovala tvář a pro kterou je nejdůležitější tvůrčí a osobní nezávislost. Docela často koncertují i unás, buď pod svým názvem a nebo jako THE HANSON BROTHERS, což je v podstatě jen jiný název pro stejnou partu, která velmi zábavným způsobem spojuje hokej s RAMONES.

 

D.O.A.
Bloodied But Unbowed
Rok vydání: 1984
Stát: Kanada

D.O.A. (Dead On Arrival) pochází stejně jako NO MEANS NO z kanadského Vancouveru, kde v roce 1978 vznikli na troskách lokálních THE SKULLS. Kapelu tvořil zpěvák a kytarista Joey "Shithead" Keithley, baskytarista Randy Rampage, bubeník Chuck Biscuits (později u BLACK FLAG, DANZIG a SOCIAL DISTORTION), o něco později je pak doplnil druhý kytarista Dave Gregg. Do širšího povědomí punkových fanoušků se dostali častým vystupováním v Kalifornii a jejich první dvě alba „Something Better Change (80) a Hardcore 81“(81) patří mezi špičku kanadského hard core. První deska natočená pro respektovaný punkový label Alternative Tentacles „ Bloodied But Unbowed“ je v některých diskografiích považovaná za debut, ale ve skutečnosti zahrnuje materiál z období 78-84. Těchto 19 remixovaných punkových projektilů však dokazuje, že D.O.A. už tehdy patřili na samotný vrchol punkové pyramidy. Stylově vycházeli z britského punku konce 70. let takových U.K. SUBS, ale jejich projev byl o poznání drsnější a zvuk robustnější. Dynamická rytmika, důrazné doprovodné vokály, syrový ale hutný zvuk kytary, hrubý vokál, k tomu slušné melodie, krátká, úderná sóla a spousta energie. Album obsahuje všechny největší hity z tohoto období, jako např. nekompromisní „Fuck You“, pomalejší „Rich Bitch“ a nebo dravou „Get Out Of My Life“. V roce 1985 hráli D.O.A. v sousedním Polsku a po svém návratu pomohli tamním DEZERTER vydat v Americe album „Underground Out Of Poland“. Přátelský vztah s Jello Biafrou (DEAD KENNEDYS) vyústil v roce 1989 ve společné a nutno říct že vynikající album „Last Scream Of The Missing Neighbors“. D.O.A. také od počátku patřili mezi politicky velmi angažované kapely a známé je jejich heslo „TALK – ACTION = 0“. Kapela se vždy značně kriticky vyjadřovala k tématům, jako je rasismus, globalizace a nebo (ne)svoboda projevu. Spousta současných rockových hvězd je uvádí jako svou inspiraci, jen namátkou jmenujme RED HOT CHILI PEPPERS, GREEN DAY, RANCID a nebo THE OFFSPRING. Keithley se podobně jako před ním Biafra pokusil v roce 1996 kandidovat v kanadských „komunálních“ volbách za Stranu zelených a v roce 2003 vydal vlastní biografii „I, Shithead: A Life in Punk“. D.O.A. dodnes pokračují v koncertování a natáčení desek a jejich zatím posledním album se jmenuje „From Out Of Nowhere“ a je z roku 2004.

 

THE SAINTS
Eternally Yours
Rok vydání: 1978
Stát: Austrálie

U nás ne příliš známá, přesto výtečná australská formace, která se výrazným způsobem zapsala do punkové historie. Pod vlivem hudby MC5 a STOOGES ji založil už v roce 1973 kytarista Ed Kuepper v australském Brisbane. Jako kapela se však THE SAINTS začali výrazněji prosazovat až v roce 1976, s příchodem charismatického zpěváka Chrise Baileye. V roce 1977 odjeli anglické mini turné se THE STRANGLERS, X-RAY SPEX, 999, XTC a společně s RAMONES a TALKING HEADS vystoupili v londýnském Roundhouse. Jejich první album „(I´m ) Stranded“ (77) obsahuje celkem jednoduchý, útočný punk rock, ale už to druhé, nazvané „Eternally Yours,“ jim přineslo zasloužené ovace. THE SAINTS totiž do toho svého zuřivého rock and rollu naprali nadupanou dechovou sekci, což bylo tehdy v punku něco neslýchaného. Přesto to ale znělo úžasně a v kombinaci s umečeným Baileyho vokálem tu náhle byla kapela s naprosto unikátním zvukem. THE SAINTS měli kromě toho i silné rhythm and bluesové cítění, které činilo jejich zvuk v rámci punk rocku ještě více specifickým. Bez problémů využívali klavír, foukací harmoniku a jiné, v té době v punku „zapovězené“ hudební nástroje, ale vzhledem k tomu, že jejich skladby byly vždy krátké, úderné a velmi energické, punková obec nijak zvlášť neprotestovala. Album obsahuje též jejich největší hit „This Perfect Days,“ který v sobě spojuje jak drsnou útočnost, tak-i melodickou obratnost. THE SAINTS nebyli žádní frustrovaní adolescenti z ulice, ale skvělí muzikanti s nadhledem, pro které byl v dané době punk rock tou nejpřijatelnější formou vyjádření. Už na následujícím albu „Prehistoric Sound“ ale došlo k výrazné změně a kapela začala mnohem více využívat dechovou sekci. Přestože je to výborné album, s punkem už toho má jen málo společného a po jeho poslechu vám bude jasné, kde taková GARÁŽ čerpala svou inspiraci. V 80. letech opouštějí THE SAINTS téměř úplně punkovou stylizaci a obohacují svůj zvuk o prvky rocku, rhythm n blues a folku. Přestože je jejich projev výrazně uhlazenější, vydávají v 80. letech vcelku kvalitní alba a tato éra vrcholí deskou „All Fools Day“ (87), která sice postrádá původní punkovou břitkost, ale muzikantsky je naprosto fenomenální. V 90. letech jim trochu došel dech, ale v loňském roce přišli opět s velmi dobrým albem „ Nothing Is Straight in My House“, které se pohybuje na pomezí rocku a folku.

 

THE EX
Aural Guerrilla
Rok vydání: 1988
Stát: Holandsko

Undergroundový anarcho-punkový soubor, založený v roce 1979 v holandském Amsterodamu. Nehlásili se ani k levici, ani k pravici, ale vyznávali nezávislý způsob života a řídili se heslem „udělej si sám“. Desky, obaly, brožury, plakáty…to všechno byla vlastní výroba, navíc měli i vlastní restauraci a nahrávací studio. V rodném Amsterodamu stáli u zrodu squaterského hnutí a pomáhali nezaměstnaným najít uplatnění zakládáním dalších restaurací, tiskáren a nezávislých služeb. Původně jsem zde chtěl uvést jejich první studiové album „History Is What´s Happening“ (82), které je vynikajícím punkem s neobvyklými hudebními nápady trochu ve stylu ranných THE FALL, ale pak jsem si znovu pustil jinou desku „Aural Guerrilla“ a bylo rozhodnuto. Je to vrcholná ukázka mega energického, drsného, noise punku s hard core ingrediencemi, bouřlivá, syrová a nebezpečná deska, která „trpí“ obrovským vnitřním přetlakem. Je jak přetopený parní kotel, hrozící každou vteřinou ničivou explozí. Kytara co zní jak průmyslová bruska, brutální basa, zkreslený vokál a především neskutečný výkon bubenice Katrin činí toto album vysoce speciálním. Katrin přišla do kapely v roce 1985 z Německa a svým umem pozvedla výkon THE EX do nebývalých výšin. Neznám moc chlapů za bicí soupravou, kteří by se jí dokázali vyrovnat. Fantastická rychlost, drtivá razance, až chirurgická přesnost a přitom neskutečná hráčská invence a pestrost výrazu, to je Katrin ve vrcholné formě. Album má hranatý, syrový zvuk, který je ještě umocněn celkovým znepokojivým pocitem ohrožení, jenž má v sobě skoro až zvrhlou přitažlivost. Ta deska vám nedá ani chvíli pokoj a neustále na vás vytváří tlak, kterému buď vzdorujete a nebo podlehnete. V pozdějších letech THE EX konvertovali k velmi zajímavé fúzi noise punku, industriálu, experimentálního rocku a následně pak i k experimentům i s evropským folkem (Maďarsko, Turecko) nebo etnickou hudbou (Etiopie, Kongo). Úzce spolupracovali s new yorskou avantgardní scénou, reprezentovanou jmény, jako Eugene Chadbourne, John Zorn, Bill Laswell, Don Cherry a nebo Fred Frith nebo s kapelami CHUMBAWAMBA, DOG FACED HERMANS, SONIC YOUTH, TORTOISE a také s avantgardním cellistou Tomem Corou, s nímž před jeho předčasnou smrtí v roce 1998 spolupracovala též Iva Bittová. THE EX tvoří kontinuálně dodnes a bez nadsázky se dá o nich říct, že jsou stejně jako v minulosti hudebně (i občansky) zcela nezávislí. Můžete se od nich dočkat všeho, od avantgardního jazzu, přes folk, etno, experiment, industriál, až po drsný post punk. Zatím posledním projektem je deska z letošního roku nazvaná „Moa Ambesa“, kterou natočili společně s etiopským saxofonistou Getatchew Mekuria.

 

SPERMBIRDS
Something To Prove
Rok vydání: 1985
Stát: Německo

SPERMBIRDS se zrodili v německém Kaiserslauternu a první sestavu tvořil zpěvák Lee Hollis, bubeník Matthias Götte, basák Markus Weilemann a kytaristé Frank Rahm a Roger Ingenthron. Ovlivněni „klasickými“ britskými kapelami jako WIRE, ANGELIC UPSTARTS nebo BUZZCOCKS, ale také prvními americkými hard core bandy jako MINOR THREAT, BLACK FLAG a nebo AGENT ORANGE S hráli melodický hard core punk nadupaný energií. Po pár prvních singlech vydali v roce 1985 první studiové album „ Something To Prove“, s nímž okamžitě vymazali veškerou domácí konkurenci. Od počátku sázeli na superrychlé tempo a téměř thrash metalové kytary, které sloužily nejenom k vytváření hluku, ale velmi často byly nositelkami melodií a ústředních motivů. K tomu připočtěte výborný jízlivý vokál, našlápnuté sbory a především chytlavé melodie, které s nimi mohli fanoušci hulákat až do ochraptění. Vše se odehrávalo v překotném tempu a přes břitkost textů jejich hudba přímo jiskřila pozitivní energií. Deska obsahovala první velký hit “My God Rides a Skateboard“, který si okamžitě přivlastnila německá skateboardová komunita, ale i ostatní skladby, jako např. „Try Again, Americans Are Cool, You`re Not a Punk a nebo zabijácká Kill Me Quick“ poskytovaly fanouškům to nejlepší, co tehdy evropský punk rock nabízel. Následující desky “Nothing is Easy(87), Common Thread(89) a Eating Glass“ (90) jejich vedoucí postavení jenom potvrdily a je v podstatě jedno, po jaké sáhnete, všechny jsou vynikající. V USA vystoupili s hard core legendou BAD BRAINS a absolvovali úspěšná turné v Americe i Anglii. Zlom přišel v roce 1994, kdy původního vokalistu Lee Holise nahradil američan Ken Haus, s nímž SPERMBIRDS natočili 2 alba „Shit for Sale (94) a Family Values“ (95) a přestože to byly docela slušné desky, nebylo to jaksi ono. V roce 1997 se SPERMBIRDS rozpadli, ale ze scény odešli s plnou parádou. Předem ohlášený poslední koncert se odehrál před 1100 fanoušky ve zcela narvané hale “Kammgarn“ v rodném Kaiserslauternu. V roce 1999 se do kapely znovu vrátil Holis a SPERMBIRDS k radosti svých fans obnovili činnost. V roce 2004 vyšlo nové album „Set An Example“, které je rychlé, špinavé a skvěle melodické, zkrátka přesně takové, po jakém jejich fandové toužili. Letos v létě odjeli SPERMBIRDS úspěšné klubové turné po Španělsku.

 

A jak to bylo ve zbytku Evropy? V Itálii vládla KINA a především NEGAZIONE, kteří měli světovou kvalitu, ve Francii to zase od samého počátku byli STINKY TOYS . Určitě bychom n eměli zapomenout ani na naše severní sousedy z Polska, kteří byli vždy o pořádný kus před námi, ať už úrovní kapel a nebo pořádáním koncertů. Zásadními kapelami polského punku byla ARMIA, DEZERTER a v počátcích i SIEKIERA, dále pak třeba TZN XENNA, DEUTER, vynikající MOSKWA, REJESTRACJA a nebo KRYZYS. Samozřejmě i u nás vznikla relativně brzo celkem živá punková scéna, která se ale ve větší míře začala prosazovat až v druhé polovině 80. let. Za nejdůležitější kapely můžeme považovat teplický ŠANOV a F.P.B. (Four Price Band), jihlavské H.N.F. (Hrdinové nové fronty), brněnskou ZEMĚŽLUČ, havířovský RADEGAST a pražský PLEXIS, na Slovensku pak fungovala výborná ZÓNA A. Punk rock jako hudební (a pro mnohé i životní) styl se pevně zabydlel na rockovém hřišti a přestože mám dnes pocit, že především díky médiálně protěžovaným „pop punkovým“ nesmyslům tento pojem značně devalvoval, jeho podstata se nezměnila a je pouze na vás, jestli jste ochotni (a schopni) ji hledat…a nacházet.

Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky