Rock Block - rockový hudební server

ČLÁNKY


TOMMY VICTOR - Anti rock star


TOMMY VICTOR je rockovým fanouškům znám především jako kytarista, zpěvák a zakladatel jedné z nejdůležitější alternativních metalových kapel 90. let PRONG, kteří se od samého počátku řadili svým postojem jednoznačně do metalového undergroundu. Jednak pro důsledné vyhýbání se show businessu, jehož praktiky vždy tvrdě kritizovali a také proto, že právě Tommy Victor i basák Mike Kirkland byli úplně normální kluci, kteří si na chleba vydělávali v new yorském klubu CBGB. Ten první jako zvukař a druhý (větší vazoun), jako vyhazovač. V textech PRONG nenajdete ani stín satanské symboliky, či levný úlet do světa fantazie, je vždy zajímala především realita, k níž měli rozhodně co říct. Z Tommy Victora se postupem času stal respektovaný a vyhledávaný kytarista, kterého provázela pověst neortodoxního a do značné míry i osobitého kytaristy, který smazal rozdíl mezi punkem a metalem. Pokusme se tedy zmapovat cestu tohoto jistě zajímavého chlapíka, který se od zvukařského pultu new yorského klubu CBGB vypracoval až k leaderovi jedné z nejvýznamějších metalových kapel minulé dekády.

Ničitelé nebo sjednotitelé?
Tommy Victor se narodil v New Yorku a před založením PRONG hrál v RADIANT BOYS, ale vždycky chtěl mít svou vlastní kapelu a tak v roce 1986 společně s basákem Mikem Kirklandem (ex DAMAGE) a excelentním bubeníkem Tedem Parsonsem, který strávil tři roky u SWANS a natočil s nimi tak zásadní desky, jako "Greed", "Holy Money" a "Children Of God", založil formaci PRONG. Všichni sice vyrostli na BLACK SABBATH, LED ZEPPELIN a CREAM, ale v té době už nějaký čas cloumala hudebním světem hard core a thrash metalová vichřice a PRONG do toho rozhodně chtěli přispět také svým dílem. První EP "Primitive Origins" bylo ještě silně poznamenáno právě vlnou thrash metalu a hard coreu, takže v podstatě nic jiného než intenzitu a rychlost nenabídlo. Následující album „Force Fed“ se sice odvíjelo ve velmi podobném duchu, ale přece jen bylo znát, že písně jsou propracovanější a zdaleka už ne tak jednoznačné, také produkce byla nápaditější a promyšlenější. Zásadní obrat ale nastal až po vydání třetího studiového alba „Beg To Differ“, které znamenalo skutečný průlom v chápání hudby, jež je všeobecně považována za metal. PRONG byli náhle podstatně preciznější, zaostřenější, jasnější a mnohem tvrdší, než kdykoli před tím. Roztavili thrash metal, hard core a industriál do kruté slitiny metalického noise, ve které bylo v jediné skladbě tolik rytmických změn, kytarových akcelerací i decelerací (zpomalení), tolik odboček a tunelů na „druhou stranu“, že by to jiným kapelám vystačilo na celé album. V jejich hudbě jste nenašli žádný přebytečný tuk, jen svaly a šlachy. Každý nástroj pracoval s téměř chirurgickou přesností, aniž by však hudba ztatila cokoli na své živočišné dravosti. Ted Parsons je typem zuřivého bubeníka, který v PRONG zmutoval v obrovskou chobotnici s osmi chapadly, jejíž nepravidelné, klopýtající tempo bylo permanentně masírováno maskuliní basou a všudypřítomnou kytarou, která pálila jeden tvrdý riff za druhým. Neustálé změny tempa a rytmu vás držely v neustálém napětí a masivní, velmi kompaktní zvuk, vás drtil od začátku až do hořkého konce. Vše bylo podřízeno celku, který měl v konečném výsledku sílu zúrodnit severočeskou pánev. PRONG se tímto albem stali izolovanou, samostatnou jednotkou, která vytvořila svou vlastní kategorii.

 

Tvrdé procitnutí
Následující dvě alba „Prove You Wrong“ a „Cleansing“ pokračovala v nastoleném trendu a potvrzovala výsadní postavení PRONG na tehdejší metalové scéně. Především pak to druhé jmenované způsobilo, že se PRONG vyhoupli z undergroundu na přední příčky zájmu metalových fanoušků. Do kapely přišla nová posila, v podobě baskytaristy Paula Ravena (ex KILLING JOKE) a také produkce Terry Datea zapříčinila, že PRONG najednou zněli, jako čelní srážka PANTERA s MINISTRY. Tehdy mi to trochu vadilo a zdálo se mi, že Terry Date svou příliš výraznou produkcí PRONG spíše uškodil, nicméně je jasné, že z dnešního pohledu patří tato deska k tomu nejlepšímu, co PRONG vůbec kdy natočili. Mohutný a na tu dobu nebývale masivní zvuk chutnající po kovu vás bude trhat na kusy a skladby jako „Broken Peace“, „No Question“, „Home Rule“ a nebo „Snap Your Fingers, Snap Your Neck“ vás budou strašit i ve spánku. Z tohoto pohledu pak následující deska „Rude Awakening“ natočená ve stejné sestavě (včetně produkce Terry Datea) znamenala malý krok zpátky, i když ve srovnání s tehdejší konkurencí si pořád vedla velmi slušně. Nicméně z ní bylo cítit, že v táboře PRONG není všechno jak má být, což se bohužel zanedlouho potvrdilo a kapela se krátce po vydání desky v roce 1996 rozpadla. „Po vydání „Rude Awakening“ jsem byl opravdu zhnusený, zahořklý a plný sebelítosti, vzpomíná Victor. „Epic nás totálně odepsali a my jsme neviděli pro PRONG žádnou budoucnost. Stalo se to pouhé tři týdny po vydání „Rude Awakening“ a já tím byl tak otrávený, že jsem se chtěl vykašlat na muziku a najít si normální práci. Byl jsem tehdy z praktik v hudebním průmyslu opravdu dost znechucený a ochotný dělat v podstatě cokoliv co se netýkalo hudby, plánoval jsem si dokonce otevřít stánek s rychlým občerstvením! Nakonec jsem se z New Yorku odstěhoval do Los Angeles a tam proflákal spoustu času. Pak mi ale zavolal Glenn Danzig a já s ním nakonec hrál asi rok, pak přišla nabídka od Roba Zombie, s nímž jsem strávil dalšího zhruba půl roku. Bylo to fajn, ale žádný z těchto projektů nebyl můj a já si uvědomil, že PRONG byli vždy tou jedinou věcí kterou jsem chtěl ve skutečnosti dělat“.

 

Nezdařená reforma
V roce 2002 se pokusil Tommy Victor PRONG reformovat a společně s basákem Brianem Perrym, bubeníkem Danem Laudonem a druhým kytaristou Monte Pittmanem vyrazil na turné. Jak se záhy ukázalo, nebylo to zrovna šťastné rozhodnutí a jejich koncert v pražské Akropoli byl úplná katastrofa. Zoufale špatný zvuk tehdy jen podtrhnul slabý výkon kapely, která do bývalých PRONG měla opravdu hodně daleko. Bylo to, jako by jste sledovali revivalovou kapelu, která se ne příliš úspěšně snaží hrát vlastní cover verze. Velmi smutný dojem z jejich vystoupení ještě podtrhla podprůměrná hra Tommy Victora, který evidentně nebyl ani po fyzické stránce moc ve formě (pár kilo navíc a vzhled váguse, který noc předtím strávil v popelnici) a také zválená vlajka se symbolem z „Rude Awakening“ visící za kapelou, která vypadala, že ji měl Victor nejspíš celé ty roky kopnutou někde pod postelí, takže z ní pak jen vytřásl pár myších hovínek a tradáá na turné. Pro fanoušky PRONG opravdu tristní podívaná, která způsobila, že následující album „Scorpio Rising“ jsem úplně ignoroval, dnes ovšem musím přiznat, že ke vlastní škodě. Jak se později ukázalo, deska vůbec nebyla špatná a přestože valný ohlas nevyvolala, pár dobrých písní na ní přece jen najdete, jako např. hypnotickou „Reactive Mind“, drsnou „Siriusly Emerging“ a nebo závěrečnou drtičku „Hidden Agenda“. Nejsilnější na celém albu jsou ale texty. „Strávil jsem nad nimi mnoho let“, říká Victor. „Potřeboval jsem nějak zpracovat období svého života bez PRONG a také se vyjádřit k tomu co se děje kolem mě. Ve svých textech uvádím jen fakta a skutečné události které se odehrály v mém životě i s tím rizikem, že mě lidi označí za extrémního egocentrika. Lidi fakta záměrně deformují a vědomě inklinují k tomu co chtějí slyšet a co si myslí, že vypadá dobře. Nic takového mě nezajímá. Je pravda, že některé skladby na „Scorpio Rising“ jsou melodičtější než na jaké byli fanoušci PRONG zvyklí, ale myslím, že skoro každý skladatel časem pocítí potřebu napsat klasickou píseň. Každá skladba přece nemusí být ukázkou brilantní techniky, to by mě nudilo. Oceňuji kapely, které dokáží udělat komplexní a přitom vysoce energetickou nahrávku, která víc vypovídá o tom, kdo vlastně jste. Rocková hudba by neměla být okázalá, proto jsem rád, že duch punku a hard core se opět dostává ke slovu a nabývá na významu“.

 

Zmocněnci metalového pekla
V roce 2005 vzrušila fanoušky PRONG (a nejenom je) zpráva, že se Tommy Victor spolu se svým parťákem basistou Paulem Ravenem stali součástí post- industriálně - metal - hard- core úderky MINISTRY a jak se vzápětí ukázalo, toto spojení bylo oboustranně velmi prospěšné. MINISTRY po letech bezradnosti začali opět fungovat jako legitimní kapela a ta společná chemie byla z jejich hudby okamžitě cítit. Následující desky „Rio Grande Blood“ a „The Last Sucker“ patří k tomu nejlepšímu, co vůbec kdy natočili také proto, že se na nich oba veteráni skladatelsky podíleli. Victorova hra najednou opět ožila tím zapomenutým ohněm, jakým plála v 90. letech a tu spalující energii se mu podařilo přenést i na následující album PRONG „Power Of The Damager“. PRONG zde opět srší mladickou energií a Victorova kytara skřípe, naříká a bouří jako v těch nejlepších letech. Rytmické duo Monte Pittman basa a Aaron Rossi bicí sice na předchozí fenomenální tandem Parsons/Raven zatím nemá, ale snahu jim upřít rozhodně nelze. Žádnou progresi či zásadní experimenty od této desky sice nečekejte, ale jako celek funguje velmi dobře a je prodchnuta jakousi téměř obsedantní netrpělivostí, s níž se jednotlivé skladby derou nedočkavě kupředu. Drsný, syrový a energií našlapaný thrash metal core, přesto velmi precizní a především rytmicky velmi rozmanitý s punkovou energií, masivními heavy rify, tvrdou basou a razantními bubny. PRONG tady konečně zní tak, jak jsme je vždycky milovali a aby toho nebylo málo, v současnosti natáčí Tommy Victor s kapelou nové studiové album, které by v produkci Al Jourgensena mělo vyjít ještě do konce tohoto roku.

 

MySpace je nová klubová scéna
V roce 2006 zavřeli slavný klub CBGB a o rok později zemřel i jeho majitel Hilly Kristal. „Se smrtí Hillyho jakoby skončila jedna éra“ říká smutně Victor. „Nezávislost klubů i celé scény je ta tam. Tehdy bylo mezi kapelami hodně rivality a všechno se to odehrávalo přímo na Lower East Side. Horní část nad klubem CBGB měli pod palcem WHITE ZOMBIE, dolní část jsme zase ovládali my. Teď se tam neděje nic. Hillyho nezajímalo jenom vstupné, ale především to, jestli jsou kapely skutečně dost dobré, aby dokázaly lidi dostat do varu bez ohledu na to, jaký žánr hrají. Takové lidi už nenajdeš. Dnes je klubová scéna na MySpace. Můj největší zážitek v CBGB byl, když jsme tam hráli s WHITE ZOMBIE a WAR ZONE. To byla nezapomenutelná noc, bylo to jako ve válce. Nespočet soubojů, bylo to fakt šílený, peklo od začátku až do konce. Jako divákovi mi pak utkvěl v paměti koncert AGNOSTIC FRONT když tam natáčeli své live album, na kterém jsem také pracoval. To byla úžasná show!“ (v dubnu 2008 byl v nově zrekonstruovaných prostorách CBGB otevřen exkluzivní boutique s rockerskou módou od Johna Varvatose).

 

Čas bilancovat
„Udělal jsem v životě dost chyb a špatných rozhodnutí, kterých se chci do budoucna vyvarovat. Určitě budeme natáčet desky pod nějakým malým, nezávislým vydavatelstvím, hrát především klubové koncerty a těšit se z každého vystoupení, ať už bude v sále 20, 200 a nebo 2000 lidí. Rozhodně si nehodlám dělat těžkou hlavu z toho, co o nás bude říkat okolí. Jsem opravdu vděčný že se mi podařilo postavit PRONG znovu na nohy, velmi si toho cením a beru to jako dar. Jediné čeho lituju, že jsem proflákal čtyři nebo pět let, ale i to mě pár věcí naučilo.  Asi jsem potřeboval zjistili víc věcí o lidské povaze a také sám o sobě. Myslím, že základem všeho je věřit ve vlastní schopnosti a tomu co děláte. Když zakládáte vlastní kapelu, rozhodně není dobré stát se věrnou kopií vaší oblíbené skupiny. PRONG nikdy nebyli největší rockovou kapelou na světě, přesto své místo v historii rockové hudby nepochybně mají. Je ironií, že některé dobové recenze např. alba „Rude Awakening“ byly ve stylu „ach, jaká sračka“ a o pár let později si přečteš něco ve smyslu „ach, jak skvělé album“. Proto také nepřikládám váhu tomu, co o nás lidi říkají a dělám jen to, čemu sám věřím. Nerad se vyjadřuji k současnému stavu populární hudby, protože to se mnou vlastně nemá nic společného. Definitivně jsem se vzdal jakýchkoliv pokusů prosadit se v rádiu a komerčních hitparádách a vrátil se k tomu, co jsem dělal odjakživa. K drsnému post punku.“

„Jak bych definoval úspěch? Opravdu dobrá otázka. Myslím si, že definice úspěchu je, když zmizí vaše ctižádost a pochopíte marnost vlastního uspokojení.“


Diskografie:
Primitive Origins (1987)
Force Fed (1988)
Beg to Digger (1990)
Prove You Wrong (1991)
Cleansing (1994)
Rude Awakening (1996)
Scorpio Rising (2003)
Power of the Damager (2007)

Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky