Rock Block - rockový hudební server

ČLÁNKY


WOLFMOTHER - Kolumbovo vejce po australsku


Australští WOLFMOTHER vyvolali svým debutovým albem na rockové scéně před čtyřmi lety menší zemětřesení. Hudební kritika (až na výjimky) jásala ve vzácné shodě s fanoušky a ocenění na ně ze všech stran jen pršela. WOLFMOTHER rozhodně nepřišli s ničím novým ani převratným, ba právě naopak. Svůj úspěch založili na více či méně okatém kopírování kapel 60. a 70. let, takže výsledkem bylo něco mezi LED ZEPPELIN, MC5, BLUE CHEER, HAWKWIND a LENNY KRAVITZEM, což jistě samo o sobě nebylo žádným důvodem k oslavám, protože takových kapel v té době běhalo po světě spousta. To, co je oddělilo od stáda bylo opravdovost sdělení a extrémně nakažlivé muzikantské nadšení, hraničící až s náboženským vytržením. Jakoby se skutečně reinkarnovali do svých předobrazů, kterým dokázali vtisknout punc něčeho nového a vzrušujícího. Jejich koncerty byly vždy pro obě strany (fakoušky i kapelu) značně vyčerpávající záležitostí a trochu to připomínalo zlaté časy grunge. Po odchodu dvou členů kapely (ze celkových tří) se však nad WOLFMOTHER zatáhly černé mraky a vypadalo to, že je s nimi konec. O to nadějněji pak zněly zprávy o jejich znovuvzkříšení a dokonce o natáčení dalšího alba. To je teď aktuálně na pultech prodejen (nebo kde se teď ksakru vlastně hudba prodává) a tak se pojďme blíže podívat na historii vzniku „Cosmic Egg“.

 

 

„Vzlety a pády“
WOLFMOTHER založil v roce 2000 v australském Sydney kytarista a zpěvák Andrew Stockdale, společně s baskytaristou a hráčem na klávesy Chrisem Rossem a bubeníkem Mylesem Heskettem. O čtyři roky později kapela vydala čtyřpísňové EP „Wolfmother“ a vypuklo peklo. Nebývalá vlna zájmu kluky zaskočila a jak sami říkali: „Cítili jsme se jako králíci ve tmě, co na ně náhle posvítil silný reflektor“. Po následném šestiměsíčním australském non stop turné se přemístili do Los Angeles, kde začali pracovat na svém debutovém albu. Za tři měsíce bylo hotovo a výsledek předčil všechna očekávání. Všichni kolem jakoby zešíleli a zdálo se, že neexistuje nic, co je mohlo zadržet při cestě na vrchol. Deska byla vyhlášena „albem roku“ a získala pětinásobnou platinu. WOLFMOTHER obdrželi titul „kapela roku“ a výčtem dalších cen a úspěchů bychom mohli zaplnit zbytek tohoto článku. Kapela koncertovala jako život a objevila se na většině prestižních festivalů, jako např. Roskilde Festival, Fuji Rock Festival, Lollapalooza, Reading a mnoha dalších. 14. listopadu 2006 byli LED ZEPPELIN uvedeni do „Síně slávy“ a při té příležitosti požádali WOLFMOTHER, zda by vystoupili jako jejich speciální host. WOLFMOTHER ten večer vystřihli „Communication Breakdown“ a kruh se uzavřel. Hvězda WOLFMOTHER už nemohla zářit jasněji a zdálo se, že tomu tak bude navždy. Jako blesk z čistého nebe pak v srpnu 2008 přišla zpráva, že bubeník Myles Heskett a basák Chris Ross ohlásili svůj odchod, který zdůvodnili „nesmiřitelnými názorovými rozdíly“. Oba pánové vcelku záhy rozjeli svůj vlastní projekt PALACE OF FIRE, do kterého přibrali kytaristu Matta Blackmana a tak bylo více než jasné, že je jsou pro ně WOLFMOTHER uzavřenou kapitolou.

 

„Minulost je minulost ... a tím to hasne“
Kytarista a zpěvák Andrew Stockdale stál náhle před zásadním rozhodnutím. Nechat to všechno plavat a začít od nuly někde jinde s někým jiným a nebo se snažit pokračovat v tom, co ještě před nedávnem tak skvěle prosperovalo. Myslím že rozhodování mu netrvalo ani pět vteřin, taková pozice kterou si po zásluze za ta léta vybudovali, se přece jen tak nezahazuje. Stockdale se tedy rozhodl bojovat a udržet WOLFMOTHER naživu, třeba úplně sám, bude-li to nezbytné. Téměř rok se dřel s psaním nových skladeb a natáčením demáčů, které si nahrával úplně sám (kytaru, basu i bicí) a celou tu dobu doufal, že to k něčemu bude a že tvoří základ nových WOLFMOTHER. Jak sám přiznal, mnohokrát to chtěl zabalit, ale nikdy to naštěstí neudělal, protože prý prostě nemohl. „Rozhodl jsem tu výzvu přijmout, ne kvůli sobě, ale kvůli tomu, že jsem stále členem WOLFMOTHER. Byl jsem s tím neustále konfrontovaný a už mi to lezlo krkem. Nechtěl jsem se za nic schovávat a pořád dokola se omlouvat a něco vysvětlovat…a tak nejlepší věc co jsem mohl udělat, bylo tu výzvu prostě přijmout a nechat hudbu, ať mluví sama za sebe“. Nová sestava WOLFMOTHER začala oficiálně existovat od ledna 2009 a tvoří ji kromě Stockdalea druhý kytarista Aiden Nemeth, baskytarista a současně hráč na klávesy Ian Peres a bubeník Dave Atkins. První oficiální vystoupení proběhlo 8. února 2009 na dvojkoncertech v Melbourne a Sydney, kde „noví“ WOLFMOTHER zahráli pět starých a šest zbrusu nových skladeb. Pak přišel čas se znovu uchýlit do studia a trochu zapracovat na Stockdaleových demáčích, které tak pracně dával zhruba před rokem doma v kuchyni dohromady. Kapela zalezla do The Valley Studios v Brisbane a prvním hmatatelným výsledkem jejich snažení se stala skladba „Back Round“, kterou si fanoušci mohli volně stáhnout z jejich webu. Finále pak proběhlo ve studiu Sound and Sound City v Los Angeles a celý proces vzniku alba byl v podstatě veřejný. Fanoušci mohli prostřednictvím jejich webových stránek sledovat, kolik skladeb už mají hotovo, jaké budou mít názvy a dokonce shlédnout i nějaká videa ze studia. Závěrečný mix se nakonec odehrál v kalifornské Pasadeně za společného dohledu tria Stockdale, Moulder, Barresi. Deska oficiálně vyšla 13. října 2009 a můžete si ji pořídit hnedle v několika verzích. Kromě klasického CD se dvanácti skladbami je v nabídce de luxe vydání rozšířené o čtyři skladby, přes iTunes ji můžete mít dokonce ve čtyřech různých verzích, australská edice je rozšířena o akustickou „Sundial“ plus dvě cover verze, Neil Youngovu „Don't Let It Bring You Down“ a "Mannish Boy" od Muddy Waterse.

Japonská zase nabízí navíc akustickou podobu „Sundial“ a pro milovníky vynilů je přichystáno dvojalbum s celkem šestnácti skladbami. „Na okamžik jsem zapochyboval. Zdálo se mi, že se jako WOLFMOTHER nikam neposunujeme a nevyvíjíme, ale pak jsem to nechal plavat a prostě tomu nechal volný průběh. Zvykl jsem si uvažovat o hudbě jako o duchovní cestě, která vás testuje, zkouší váš charakter a odhaluje vaše dobré i špatné vlastnosti. Toho jsme se snažili držet a doufám, že jsme obstáli“.

„Budoucnost otevřena…“
Osobně si myslím že určitě ano a že by nová deska něměla zklamat původní fanoušky, i když je samozřejmě jiná než debut, stejně jako není stejná kapela která ji nahrála. „Cosmic Egg“ je více introvertní než extrovertní, má více vrstev a různých zákoutí, aniž by přitom ztratilo rockovou přímočarost (viz recenze). „Je to trochu bizardní situace, protože WOLFMOTHER jsou dnes jinou kapelou, s jiným obsazením, takže je to vlastně svým způsobem náš debut…jenže ta první deska prostě existuje a možnost srovnání se přímo nabízí. Všichni to také budou dělat, s tím nic nenaděláme a můžeme jen doufat, že obstojíme. Hodně lidí říká, že jim připomínáme LED ZEPPELIN, BLACK SABBATH, Jimi Hendrixe a já nevím koho ještě, což je v pořádku, to je rozhodně dobrá společnost. Jenže tyhle kapely už neexistují, nejsou tady. Taky bychom na ně rádi chodili, ale už to prostě není možné. Ale teď jsme tady my a je jenom na vás, jestli do toho půjdete s námi“. WOLFMOTHER vyrazili společně s THE KILLERS na turné po USA a v příštím roce mají předskakovat AC/DC na jejich australsko-novozélandském turné  „Black Ice World Tour“ které začne příští rok v únoru. Ale ještě předtím vtrhnou k nám do Evropy, kterou hodlají vyplenit v průběhu ledna.

Diskografie:

Wolfmother (EP 2004)
Dimensions (EP 2006)
Wolfmother (2006)
Cosmic Egg  (2009)

Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky