Rock Block - rockový hudební server

RECENZE


THE MARS VOLTA

Noctourniquet

WARNER – 64:31

progresivní rock USA

Rok: 2012


O co se jiné kapely úporně snaží, je pro THE MARS VOLTA naprosto běžnou věcí. Sypou ze sebe hudební perly jak na běžícím pásu, takže si kolikrát ani neuvědomíte, jaké vybrané lahůdky vám vlastně předkládají. Šesté studiové album „Noctourniquet“ není v tomto ohledu výjimkou a je inspirováno dětskou říkankou Solomon Grundy a řeckým mýtem o Hiacintovi. Že to zní trochu praštěně? Zpěvák Cedric Bixler Zavala to vysvětluje: „Noctourniquet“ je koncepční album, které se zabývá elitářským životním stylem (např. Umělce), který se zdá běžnému člověku nedosažitelný. Chtěl jsem napsat příběh, kterým se snažím lidem připomenout, že všichni jsme umělci...nebo se jimi můžeme stát“. Značná část materiálu vznikla už v roce 2009 krátce po smíchání předchozí desky „Octahedron“ , ale Cedric tehdy odmítl hned začít natáčet novou desku s tím, že si potřebuje trochu orazit. Kytarista Omar Rodriguez-Lopez mu vyhověl, ale to netušil, že se ta pauza tolik protáhne. „Nebyl to dobrý nápad. Bylo pro mě těžké začít znovu pracovat na něčem, co vzniklo před třemi lety“, říká k tomu Omar. Oba to ale nakonec s vydatnou pomocí svých spoluhráčů zvládli, protože to na výsledku není vůbec poznat. Z původního big bandu zůstal kromě základního dua už jen basák Juan Alderete, kterého doplnil „nový“ bubeník Deantoni Parks, který je sice nový u THE MARS VOLTA, ovšem s Omarem spolupracuje na jeho sólových deskách už od roku 2008. V tomto pro THE MARS VOLTA nebývale komorním obsazení nahráli velmi komplexní, zvukově i žánrově pestré a produkčně dotažené album, které v každé skladbě skrývá nějaké překvapení. Nejsou v něm žádné velké konflikty, či dramatické střety a přesto je dynamické, výrazně melodické i vysoce strukturované. Každou desku THE MARS VOLTA vnímám jako jeden celek, jako zdánlivě nekonečný hudební proud, z něhož se tu a tam vynořují krásné melodie plné silných emocí, což ale neznamená, že se zcela oprostili od disonancí a místy i docela drsného noise, které neváhají použít vždy, když mají zato, že to skladba vyžaduje. Jejich hudba jakoby neměla žádné hranice, žádná omezení. Je bezbřehá, plynoucí, multikulturní, nadžánrová... Podle mě jsou ti dva prostě geniální. I jako jednotlivci mají velkou sílu, o čemž svědčí vysoká úroveň většiny jejich sólových projektů, ale společně jsou neporazitelní. Desku od desky vybrušují svůj skladatelský rukopis, který se může lišit v jednotlivostech, ovšem jeho podstata zůstává stejná a jasně čitelná. Jedinou dílčí změnou je tak na novince potlačení kytarových partů na úkor kláves, potažmo elektroniky, díky čemuž THE MARS VOLTA občas zní, jako slušný space rock.



Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky