Rock Block - rockový hudební server

RECENZE


QUEEN ON FIRE
Live at the Bowl
EMI čas: 170 min
Styl: rock Stát: UK
Rok vydání: 2004


Tento koncert se odehrál 5.června 1982 na The MK Bowl, což je otevřený amfiteátr Miltona Keynese v Anglii. QUEEN byli tehdy na vrcholu popularity a tak na místo konání dorazili vskutku stylově, jako správné rockové hvězdy. Helikoptérou. Uvítal je zcela zaplněný areál a kapela krátce po přistání za zvuků intra "Flash" vběhla na pódium a zahájila koncert ještě za světla skladbou "The Hero". První co mě hned na začátku mírně rozladilo je ne příliš kvalitní zvuk. Bez potřebné dynamiky, s přebuzenými basy a téměř nulovými výškami. Nevím jak to bude znít když zapnete DTS, ale normální stereo opravdu nic moc. Daleko závažnější výhrady však mám k výkonu samotné kapely. S překvapením musím konstatovat, že je přinejmenším průměrný. Nemůžu říct, že by se nesnažili, ale jejich projev je matný, bez potřebné šťávy, přestože atmosféra v publiku je více než vstřícná a fanoušci živě reagují na každou skladbu. QUEEN však jakoby své písně odehráli jen tak na půl plynu, bohaté aranžmá, mohutné sborové vokály a strukturovaný zvuk je zapomenut a zůstaly jen jakési zjednodušené verze, které jen zhruba připomínají QUEEN tak, jak je znáte ze studiových desek. Dokonce i přímočaré a dravé skladby jako jsou "Now I´m Here" a nebo "Tie Your Mother Down" jsou degradované na "pouhý" jednoduchý rock and roll, jaký by svedli i STATUS QUO. Samozřejmě chápu, že zahrát na živo totéž co ve studiu je v případě QUEEN opravdový oříšek, jenž však má svá celkem standardní řešení. Buď si vezmete s sebou na turné pár schopných spoluhráčů a nebo když chcete zůstat u klasického obsazení a tím pádem střízlivějšího a jednoduššího pojetí, musíte být dravější a agresivnější. Nic takového se zde ale neděje a tak jediným, zato zcela nezpochybnitelným kladem celého koncertu, je výkon Freddie Mercuryho, který je v každém ohledu excelentní. Je ho plné jeviště a ty jeho přehnaně teatrální pózy budící občas úsměv jsou tak opravdové a skutečné, že je prostě musíte respektovat. Podstatnější je však jeho vokál, který žádnou shovívavost nepotřebuje. Za všech okolností výrazově jistý, intonačně čistý a dokonale přesvědčivý. Zdánlivě ledabyle a s graciézní lehkostí se pouští do vokálních improvizací a krkolomně žongluje se svým hlasivkami, jako by to byly pestrobarevné koule na gumě. Bez přestání mění frázování, přidává a nebo podle potřeby mění slova textu, je nezpochybnitelným pánem svého hlasu a občasné miniaturní intonační prohřešky jsou zcela nepodstatné. Freddie zpívá celým svým srdcem, celou svou bytostí a jeho duch se v tu chvíli vznáší mimo prostor a čas. Dělá si s publikem co se mu zachce a je jeho svrchovaným pánem a vládcem. Nejsilnějším okamžikem celého vystoupení je tak jeho "rozhovor" s obecenstvem, při kterém sedí sám na pódiu a zaplněný amfiteátr po něm s nadšením opakuje vokální fráze. V té chvíli můžete přímo fyzicky cítit silné pouto, vřelé přátelství a snad i lásku v tom ryzím slova smyslu mezi tou zdánlivě anonymní lidskou masou a jejím mocným vladařem. Na úplný závěr koncertu, jak už bývalo dobrým zvykem, zazněly klasické verze skladeb "We Will Rock You" a "We Are The Champions", úplnou tečku pak obstarala britská hymna "God Save The Queen". Na druhém, bonusovém DVD naleznete rozhovory s Brianem Mayem, Rogerem Taylorem a Freddie Mercurym, nejdůležitější momenty z koncertů v japonském Seibu Stadion v Tokyu a vídeňské Stadthalle (oba také z roku 1982) a nebo fotogalerii složenou z raritních a dosud nepublikovaných fotek.



 

Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky